Lektorka řemeslných dílen a muzikantka se narodila nevidomá, což její život poznamenalo. „Nevím ale, jestli k horšímu, nebo k lepšímu,“ dodává překvapivě Voglová.

Kvůli svému postižení musela už odmala navštěvovat speciální školní zařízení. „Ve čtyřech letech jsem odjela do internátní školky pro nevidomé v Brně. Domů jsem se vracela jen na víkendy,“ líčí mladá žena příkoří, patřící k jejímu postižení - kupodivu bez hořkosti.

„Myslím, že právě díky tomu jsem dnes do velké míry nezávislá na cizí pomoci. Doma mě samozřejmě hýčkali a než jsem odešla do Brna, neuměla jsem si ani zapnout knoflík, všechno za mě dělali rodiče. V tyfloškolce, mezi dalšími dvaceti nevidícími dětmi, to ale nešlo jinak, než se všechno naučit a postarat se sám,“ vysvětluje Voglová.

Noty v braylově písmu

S Axmanovou technikou modelování, kterou dnes sama vyučuje, se poprvé setkala na druhém stupni základní školy. „Je to řemeslná nebo umělecká práce s šamotovou hlínou, která je zaměřená právě na zrakově postižené,“ vysvětluje lektorka.

Než se však k rukodělné profesi dostala, stihla ještě vystudovat konzervatoř. Hru na klarinet, akordeon a klavír. „Mohla bych učit i hudbu, ale to, co dělám, mě baví víc,“ přiznává.

„Do orchestru ani filharmonie mě nevezmou. Všude se hraje přímo z listu, což já nemůžu. Noty v braylově písmu sice existují, jenže se nedají číst při hraní. Ty si musí nevidomý nastudovat a všechno pak hrát zpaměti. Na to v profesionálních tělesech není čas,“ vysvětluje Petra Voglová, pro kterou ale zůstala hudba velkým životním koníčkem.

Dnes pracuje jako lektorka v Mezinárodním výukovém centru v Tasově, kde učí modelovat postižené i zdravé z celé Evropy. Podobně jako v základní škole Švermova ve Žďáře nad Sázavou provádí osvětu ve školách a také sama vyrábí. Nádoby pro zahradnictví, masky, hlavy, figury, reliéfy…

„Kdybych chtěla, můžu být zcela bezmocná a závislá na cizí pomoci. Ale já nechci,“ přiznává nevidomá mladá žena, která žije bez asistentky a sama obstarává domácnost. „Ráda bych založila rodinu, tak se musím snažit,“ dodává s úsměvem Petra Voglová.