Proč neonacismus mladé tolik oslovuje?
V posledních letech došlo k docela významnému přerodu hnutí ve smyslu obsahu i formy. Rozdělilo se do autonomních skupinek, které se snaží prezentovat vůči veřejnosti i jinými způsoby než jenom na rasové rovině.

Organizují třeba různé akce, které by od nich člověk nečekal, například nějaké ekologické iniciativy, čistí lesy za městem, snaží se nabídnout nějakou zájmovou volnočasovoučinnost pro mládež. Z toho čistě násilnického hnutí skinheads z devadesátých let se to tedy poměrně rychle transformovalo v sofistikovaný systém lidí, kteří už na první pohled vizuálním stylem nevybočují a zároveň nabízejí aktivity, které třeba před deseti lety vůbec nebyly možné.

Dále vidím velkou přitažlivost pro mladé v tomnáboji odporu vůči systému. Oni si myslí, že jsou nositelé pravdy a že ten dnešní systém je zkorumpovaný a že je potřeba ho zničit. Pro spoustu sedmnáctiletých až dvacetiletých kluků je to zábava, která nemá alternativu.

Ve Žďáře je nyní k vidění výstava, která byla součástí projektu Dovedu to pochopit – Hrozby neonacismu. Jaké další aktivity tento projekt zahrnoval?
Vytvářeli jsme publikaci čistě na táme neonacismu, jeho podoba, historie, symbolika a podobně. K tomu jsme pořádali sérii seminářů po školách v celé republice. Publikaci jsme vydali v nákladu sedmi set kusů a všechny už jsou víceméně rozdistribuované po školách. Zažádaly si o ně samy, zájem byl docela velký, během půl roku vlastně všechny výtisky zmizely.

Publikace má dvě části, jedna je teoretická a druhou tvoří pracovní listy, to je na ní právě to zajímavé. Je to jakási pedagogická metodika pro učitele, jak mám totoé téma ve svých hodinách zpracovávat, jsou tam konkrétní příklady pro práci s žáky, neboť je to poměrně obížné téma.

Kromě toho jsme měli webovou stránku Chceteho.cz a točili jsme spoty, které pak běžely hlavně na internetu a asi měsíc v autobusových linkách Student agency. To byl dobrý tah, viděla to spousta lidí, protože v tu chvíli v autobuse před tím neměli kam utéct.

Pro jak staré žáky je publikace určena?
Je to pro poslední ročníky základních škol a pro středoškoláky.
Ukazuje se, že potencionální sympatizanti nebo přímo členové neonacistického hnutí už se rekrutují právě z těch posledních ročníků základních škol nebo popřípadě na středních školách. Zájem byl tak půl na půl.

Jaká je vaše zkušenost? Vědí si učitelé na školách s tématem neonacismu rady?
Samozřejmě záleží na konkrétních učitelích. Určitě jsou tací, kteří by si to téma vůbec do své hodiny nevpustili, obávají se toho.

Dělali jsme pilotní semináře, které měly metodiku metodiku, než byla vytištěna a vpuštěna do světa, ověřit. Reakce byly obzvlášť v krajích, kde je velké množství sociálně vyloučených lokalit.

V okamžiku, kdy máte jednoho nebo dva studenty, kteří přímo na té škole nějakým způsobem vyvíjí činnost v tomto směru, tak je potom dost problém se třídou pracovat jako s kolektivem, protože to úplně rozhodí dynamiku tohoto kolektivu.

Můžete představit činnost společnosti Člověk v tísni?
Naše společnost pořádá celorepublikové vzdělávací programy plus má pobočky programu sociální integrace, které jsou zaměřené vyloženě na ty kraje, kde je problematika sociálního vyloučení nadprůměrná. Konkrétně to znamená severní Čechy a severní Morava.

Jak z tohoho pohledu hodnotíte kraj Vysočina?
Domnívám se, že je v naší republice mnoho lokali, kde je situace mnohem horší. I když samozřejmě všude se najdou nějaká města, kde se problémy vyhrotí víc než někde jinde.