„A na kopci nad Rosičkou má být údajně jeden německý voják zakopaný. Ale to se tu jen tak povídá,“ dodala.

Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Zdroj: DeníkAť už je tato fáma pravdivá či ne, jisté je, že lidé s detektory kovu okolí Rosičky často navštěvují. Konec druhé světové války měla Rosička společný s nedalekým Matějovem. Tam se prchající kolona německých vojáků s technikou objevila 9. května 1945. „Nejprve se jednalo o několik vozidel, zakrátko však provoz znatelně zesílil a vojsko se Matějovem valilo takřka nepřetržitě,“ popsal ve své knize Osvobození Žďárska Ondřej Červený.

Nad kolonou prchajících Němců několikrát zakroužila ruská letadla. Nervozita ustupujících zbytků německé armády tak značně zesílila. V okolí Matějova hořela nepojízdná vozidla, vojáci tam nechávali nepotřebnou techniku.

Ještě 10. května 1945 se na několika místech v okolí ozývala střelba. Do Matějova dorazil motocykl se třemi sovětskými vojáky. „Ti se ptali, kam odešli Němci. Civilisté ukázali cestu k půldruhého kilometru severozápadně vzdálené osadě Rosička,“ pokračoval Ondřej Červený.

Postupně přijížděli i další sovětští vojáci. „Rosička byla osvobozena krátce po Matějovu. Odtud vedly pouze vedlejší cesty směrem k Pekelskému dvoru a Nížkovu. Obyvatelé však pozorovali ústup Němců po silnici Matějov – Sázava,“ upřesnil ve své knize Ondřej Červený.

Zbytky nevybuchlé munice, kterou Němci při svém ústupu na Žďársku „zapomněli“, jsou zde dodnes. Každý, komu se však takovýto nález poštěstí, by měl mít na paměti, že si s válečnou municí není radno zahrávat. I více než sedmdesát let po válce může totiž být životu nebezpečná.