„Zkoušeli jsme i sazečku, ale vždycky to trvalo déle, než když to nasázíme rukama," vysvětlila ruční práci při sázení brambor Eva Sýkorová.

Podobný způsob volí na jaře i další lidé v okolí. „Vím o pěti nebo o šesti, kteří sázejí brambory stejně. Navzájem si taky pomáháme. Nejdříve se sází u jednoho, pak se přesuneme na pole druhého," řekla Eva Sýkorová.

Sadba je důležitá

Sýkorovi každoročně sázejí brambory na plochu tří tisíc metrů čtverečních. Důležitá je především důkladná příprava. „Základem je dobře vyhnojená půda. Na podzim zaoráme chlévský hnůj. A přidáváme i draselnou sůl. Na jaře se to uvláčí, naoře, udělají se brázdy a pak se sází," popsala Eva Sýkorová.

Pro ruční sázení stačí kbelík se sadbou. Sázející chodí vedle sebe a pokládají do brázdy brambory přibližně dvacet centimetrů od sebe. Tato práce, i když to možná na první pohled tak nevypadá, není nikterak zdlouhavá a nezáživná. Pomocníků z řad rodiny a přátel se sejde většinou dost, a tak se sázení brambor stává víceméně společenskou záležitostí.

Sadbu si každý hospodář osobně a velmi pečlivě vybírá, protože je jedním z faktorů, který ovlivňuje budoucí úrodu. „Sázíme odrůdy bílé i červené. Pro někoho jsou červené chutnější a navíc je pravdou, že na jaře déle vydrží, hlíza je déle tvrdá. Sadbu měníme jednou za tři roky, další dva roky zase máme svoji," řekla Eva Sýkorová s tím, že množství jednotlivých odrůd je dáno také poptávkou sousedů a známých, kteří od nich pak brambory kupují.

Další kolo čeká drobné hospodáře na podzim. Vybírání brambor je pro ně opět příležitostí, jak se sejít s rodinou a přáteli a spojit tak příjemné s užitečným. „S kombajnem jsme to taky zkoušeli, ale brambory bývaly dost potlučené. A tak jsme raději zůstali u ručního sbírání, při kterém nám zase pomohou i ostatní," potvrdila Eva Sýkorová.

Brambory jsou na Horácku hlavní zemědělskou plodinou už dlouho. Zmínky o prvních zemských jablíčkách, jak se jim v regionu dodnes říká, se objevují už v zápisech z osmdesátých let osmnáctého století. Brambory brzy v českých zemích brzy zdomácněly. „V roce 1822 se již urodilo tolik zemských jablek, že je židé kupovali na kořalku za 36 korun za míru. Nová plodina tu zklamala po prvé v roce 1845, kdy se projevila její nemoc: černaly a hnily na poli, což mělo velmi zlé následky (míra byla za 6 zl)," popsal ve Vlastivědě moravské, okres Novoměstský J. F. Svoboda.

Brambory se na Horácku pěstují dodnes. A na některých místech stále téměř stejně jako kdysi.