Dříve měly Velikonoce, podobně jako Vánoce, spíše duchovní význam. Příchod svátků jara byl na Horácku v minulosti nedílně spjat s mnohými zvyky a tradicemi, které se samozřejmě striktně dodržovaly a ctily.

Prožívat si předvelikonoční dny nebývalo nikterak jednoduché. Co všechno se muselo stihnout a udělat proto, aby se zajistily příjemné svátky, ale také zdraví, štěstí, úroda? „Na Zelený čtvrtek začínali zejména starší s přísným půstem. Ale i ostatní se svým způsobem postili, alespoň tak, že se nedotkli masa a jedli pouze zeleninu a brambory. Hospodyně začaly s pečením beránků a jidášků. Toto pečivo bylo symbolem zrazení a umučení Krista," připomenul historik Miloslav Lopaur z Regionálního muzea města Žďáru nad Sázavou.

Na Žďársku chodívali chlapci postupně po statcích a bohatších chalupách. V ruce drželi rozkvetlý prut jívy a zpívali: „Dej vám Pán Bůh dobrý den na Zelený čtvrtek, abyste měli tak dlouhý len, jako tento proutek. Proutek se červená, leníček se zelená, ať vám Pán Bůh požehná." Za to pak dostali jidášky medem pomazané a někde také nějaký ten groš. „Na Zelený čtvrtek také umlkaly zvony. Chlapci nahrazovali jejich hlas dřevěnými hrkačkami, klapačkami, řehtačkami a kolovrátky, které si sami většinou přepečlivě připravovali už o mnoho dní dříve. Na Zelený čtvrtek ráno se seřadili do průvodu a za ohromného rachotu svých „hudebních nástrojů" procházeli vesnicí. Průvod většinou opakovali ještě v poledne a navečer a další den," doplnila Sylva Tesařová z Horáckého muzea v Novém Městě na Moravě.

Zatřepat stromem

Po západu slunce kropili hospodáři svěcenou vodou prahy obydlí a stáje to aby byly jejich domovy chráněny před nečistými silami čarodějnic. Také chodívali do sadu, kde třepali stromy, aby si zajistili dobrou úrodu.

Velký pátek byl dnem smutku, půstu, pokání, modliteb a duševního očišťování. Ve většině domácností se vůbec nevařilo, pokud někde ano, pak byla k obědu pouze zasmažená polévka s krupicí a chlebem. Nesmělo se pracovat a také náves, která byla jindy zaplněna lidmi, zela prázdnotou. Každý, kdo mohl, spěchal v tento den na bohoslužby.

Děvčata se umývala v ranní rose, to proto, aby zůstávala krásná a mladá. A chlapci se, pokud jim to počasí dovolilo, umývali zase sněhem, který jim měl přinést celoroční zdraví a sílu.

Sníh ale sloužil i k dalšímu rituálu. Hospodyně jej pečlivě rozházela po dvoře, čímž na další měsíce zajistila, že domácnost nebudou sužovat blechy ani žádné jiné protivné breberky. Ale ještě před tím vyběhla na zahradu a s tváří obrácenou k východu se pomodlila za zdraví všech svých blízkých. „Hospodáři si zase stoupali na sekerky. To proto, aby se při sekání dřeva a klestí nesekli. Tam, kde chovali včely, poklepali hned zrána na úly a dali tak včelkám vědět, že už se příroda pomalu začíná probouzet a zelenat," dodal Miloslav Lopaur.

Velký pátek slavili jak katolíci, tak evangelíci. Způsob, jakým tomuto dni vzdávali hold, byl ovšem velice různorodý. Zatímco se evangelíci radovali, katolíci naopak truchlili.

Na Bílou sobotu konečně utichly hrkačky, řehtačky a další nástroje chlapců, jež od Zeleného čtvrtka vyluzovaly nevábné zvuky, a znovu se rozezněly zvony, které oslavovaly předzvěst vzkříšení Páně. Hoši v tento den chodívali dům od domu a vybírali odměnu za hrkání, kterým v době, kdy zvony takzvaně odletěly do Říma, nahradili jejich funkci.

Nové koště

Lidé se na Bílou sobotu umývali ledovou vodou v potoce, neboť věřili, že pak budou po celý rok zdraví a silní. A děvčata zase proto, aby se v létě příliš neopálila. Dívky také pekly koláče a barvily velikonoční vajíčka. „Ještě před východem slunce musela hospodyně, zejména na Žďársku, popadnout zbrusu nové koště a vymést ze stavení všechnu špínu. Tím opět zajistila domácnost na celý rok čistou a bez otravného hmyzu," podotkla historička Sylva Tesařová.

Boží hod velikonoční byl dnem s velkým „D". Všude vládla veselá nálada a ozýval se bujarý smích a hlahol. Světily se upečené mazance a vajíčka, ta byla snědena ještě před obědem a podle tradice měla doslova kouzelnou moc. „Hospodář s hospodyní roznášeli svěcené kočičky na pole oseté žitem, kde je zastrkávali do země. Zemi pak ještě navíc kropili svěcenou vodou, aby si zajistili dobrou úrodu. Na Novoměstsku zase musela selka válet mazanec kolem pole. To samé prováděl sedlák s vejcem," zmínil Miloslav Lopaur.

K obědu bývala hovězí polévka, maso s bílou omáčkou a především velikonoční hlavička. Ta se připravovala z vařeného telecího masa s uvařeným uzeným a čerstvým vepřovým vařené se posekalo na kousky, čerstvé umlelo, přimíchala se krupice, trochu mouky s kořením a vejci (nejméně patnácti), smetana a kvasnice. Celé se to nalilo na tři plechy a upeklo. Hlavička se pak rozkrájela na „cihly" a každý v domácnosti dostal svůj díl.

Důležitý úkol připadl chlapcům, museli naplést pomlázky a připravit si březové větve. Děvčata se zase zajišťovala proti výprasku tím, že sháněla další punčocháče, více sukní a spodního prádla. A na horkokrevné mládence si k ruce nachystala hrnek studené vody proto, aby zavčas zchladila jejich nadšení.

Červené pondělí má podobný průběh do dneška. Děvčata čekala mrskačka a chlapce barvená vajíčka. Spolu s nimi ale dříve dostávali mladí muži od dívek i pestrobarevný šátek na krk. „Hospodáři museli pořádně vymrskat hospodyně, aby se jim v sukních nedržely blechy. Ale nejen ženy a dívky dostávaly ten den výplatu. Na Velkomeziříčsku například vymrskal pacholek nejdříve koně. To aby po celý rok dobře táhli," řekla Sylva Tesařová.

Koledníci chodili se svými pomlázkami a březovými větvemi od domu k domu. Velikonoční říkanky se ozývaly ze všech chalup. Pomlázka byla symbolem právě se zelenající přírody a děvčata měla být po jejím dotyku stále veselá, svěží a zdravá. A pozitivní vliv měla mít podle pověry na staré panny, které se pak prý zřekly své zatrpklosti, odhodily zklamání a znovu se začaly radovat ze života.

Sebevědomí chlapců se začalo zvětšovat s přibývajícím množstvím kraslic. Čím více malovaných vajíček mládenec měl, tím větší byl jeho úspěch. Obdobné je to i dnes. I když ne všechny rodiny se drží tradic. Čím dál častěji se setkáváme s tím, že namísto velikonoční pomlázky si lidé vychutnají den volna jinak, například výletem do rozkvetlé jarní přírody.