Letitá kráska s obvodem kmene dvanáct metrů je ve Žďárských vrších pojmem. „Je nejmohutnějším a patrně i nejstarším památným stromem v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy,“ podotkla Kateřina Fialová z Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, pracoviště Žďár nad Sázavou.

Stáří Lukásovy lípy je odhadováno na úctyhodných sedm set let. Lukásova je nazývána proto, že jejím majitelem byla od roku 1724 rodina Lukásova. A zpívající zase z toho důvodu, že z ní podle pověsti vycházel v noci zpěv. A její koruna prý v temnotě zářila.

Jakkoliv to vypadá strašidelně, vysvětlení je jednoduché. V době pobělohorské žil podle pověsti v Telecím stařeček Jiroušek. Ten se rozhodl potají přepsat Nový zákon a Knihu žalmů. Se svou prací se ukryl v dutině mohutné lípy, která stávala u Lukásova stavení. Večer co večer se opatrně kradl do dutiny stromu, kde pak při světle lojových svící psal.

Aby mu bylo veseleji, tak si při práci zpíval. Sluch mu ovšem už tak dobře nesloužil jako zamlada, tak zpíval o něco hlasitěji. Lidé, kteří procházeli okolo lípy, si začali povídat o zázračné, zpívající lípě.

Potomci rostou v Británii a Rakousku

A lípa nejen zpívala, ale také v noční temnotě slabě zářila. Mihotavý plamínek lojových svic dával zelenému listí nad dutinou stromu zlatavý odstín. Pokaždé, když svíce dohořela, udělal stařeček Jiroušek na dřevě čárku. Když byl se svou prací konečně hotový, napočítal jich tam tisíc dvě stě čtyři.

Dnes už lípa nezpívá ani nezáří. To jí ovšem vůbec neubírá na věhlase, který se s ní pojí. Zájem mít potomka zpívající lípy je obrovský. „Dcery“ Lukasovy lípy byly zasazeny například na pražském Vyšehradě, v parku St. George v britském Bristolu nebo v Gmündu v Rakousku.

V anketě Strom roku mohou lidé pro Lukásovu lípu hlasovat až do 12. září.