Vzít v lednu košík, navléknout teplou bundu a jít na houby. Podle zkušeného mykologa Jiřího Pejchala z Havlíčkova Brodu žádný problém. I v zimě roste několik jedlých druhů. Červivost je nulová a uspět při hledání může i nezkušený houbař.

Poslat někoho v lednu na houby. Podle Jany Klementové z Chotěboře je to pokus o žert. „Mě by ani nenapadlo jít v zimě na houby. To je jako z pohádky. V létě chodím pravidelně, ale v zimě nic neroste,“ podivuje se. Podle mykologa Jiřího Pejchala se ale právě v zimě někteří houbaři vydají do lesa. „Samozřejmě i v zimě houby rostou, ale jinak než jsme zvyklí. Jen nesmí být mráz, to pak houba není k jídlu,“ říká mykolog.

Například pro Jana Mňuka z Přibyslavi není zimní houbaření novinka. „Když jsem byl mladší, tak jsem v zimě do lesa na houby občas chodil. Samozřejmě že ne na hříbky, ale na penízovky. Jsou výborné když je usušíte, jako koření pod maso,“ vzpomíná houbař.

Podle mykologa Jiřího Pejchla najít v zimě v lese houby opravdu není tak velký problém. „Třeba hlíva ústřičná. Tu pozná snad každý. Výborná houba, přírodní antibiotikum. Snižuje cholesterol. Roste hojně na kmenech stromů,“ vysvětluje Jiří Pejchal a upozorňuje na nejdůležitější fakt. Kdo chodí v zimě v lese s hlavou dolů, jako když hledá pravé hříbky, má smůlu. Zimní houby rostou hlavně na listnatých stromech.

Jedlé zimní houby

Hlíva ústřičná: Roste na buku a často na ořešáku. Plodnice ve tvaru ústřice. Zbarvení proměnlivé od bělavé, šedomodravé až k hnědé a je závislé na podmínkách růstu, vzdušné vlhkosti.

Penízovka sametonohá: Roste na odumřelých, ale i živých listnáčích nebo jejich pařezech v lesích, parcích, ale i zahradách. Na vrbě, topolech, jilmech, lípách a není vzácná na ovocných stromech. Sametová noha, kloboučky do 10 centimetrů široké, světle pomerančové barvy, hladké a lesklé

Jidášovou ucho: Roste na starých, někdy i mrtvých a jinak narušených kmenech a větvích bezu černého. Ale také například na vrbě.

zdroj: Mykolog Jiří Pejchal

Hlívu najdou houbaři podle Pejchala především na buku. Houba tvoří velké plodnice ve tvaru ústřice. Odsud její druhové jméno ústřičná.  „Klobouky rostou jako u většiny ostatních hlív nad sebou v trsech, řadách nebo vrstvách nad sebou. Trsy plodnic mohou dosahovat hmotnosti i několika kilogramů,“ upřesňuje mykolog. 

Další výbornou zimní houbou je penízovka. „Najdeme ji na odumřelých, ale i živých listnáčích nebo jejich pařezech v lesích, parcích, ale i zahradách. Poznáme ji podle tmavého sametově vybarvené nohy,“ radí Pejchal zimním houbařům.

Další v řadě zajímavých zimních hub je podle Pejchala Jidášovo ucho. „Když se na houbu podíváte, tak její plodnice připomínají boltec ucha a roste převážně na bezu černém. V našich podmínkách především na starých, někdy i mrtvých a jinak narušených kmenech a větvích,“ popisuje Jiří Pejchal jak houba vypadá a kde je třeba ji hledat s tím, že Jidášovo ucho se výborně hodí k přípravě čínských jídel. Tyto tři druhy, hlíva, penízovka a Jidášovo ucho jsou podle Pejchala nejznámější zimní houby a jít na ně do lesa může prakticky kdokoli.