„Metly jsem upletl společně s dětmi. Syn Toník chtěl tu největší, tak ji dostal. Aspoň se mu na ni vejde více mašlí," usmál se Josef Dvořák z Rokytna.

Čtyřletý Toník si pomlázku užíval. Zato jeho sestry, tříletá Lucinka a šestiletá Adélka, na tom byly o něco hůře. Ty musely nejen vydržet šlehání metlou, to aby byly po celý rok zdravé, ale ještě předtím namalovat vajíčka a připravit spoustu dalších nezbytností. „Upekly jsme společně beránka, bohužel se nám jej nepodařilo dobře vyklopit. Dětem to ale nijak nevadilo, chutnal jim i tak. A taky jsme napekly spoustu perníkových vajíček," popsala jejich maminka Irena Dvořáková.

Velikonoce na venkov přijeli prožít i jejich příbuzní. „Jsme z Nového Města na Moravě, ale na velikonoční svátky jedeme raději do Rokytna. Obejdeme pár známých, děti si to velice užívají," podotkl Jakub Gloziga.

Na dny volna, které velikonoční svátky nabízejí, přijeli do Rokytna také chataři a chalupáři. Ani oni si většinou nenechají velikonoční pomlázku ujít. „Já bydlím v Brně, ale Velikonoce trávím pravidelně v Rokytně. Je to takové víc velikonoční, ve městě to není ono. Dětství jsem prožil na Valašsku, a proto nechodím s metlou, ale s jalovcem, tam to bývávalo zvykem. Jalovec mi roste na zahrádce, takže ho nemusím nikde shánět. Jen ženské občas nadávají, protože vyšlehání jalovcem víc štípe," uvedl rokytenský chalupář Jan Kunovský.

Velikonoční vesnické kouzlo si ale vychutnávají i příslušnice něžného pohlaví. „Červené pondělí si více užívám od té doby, co jezdím do Rokytna, k rodině svého přítele. Dříve jsem zůstávala doma ve Žďáře, svátky ve městě ale nejsou tak sváteční. Na pomlázku do Rokytna pokaždé přijdou i kamarádi, které už jsem dlouho neviděla. Popovídáme si a oni si navíc odnesou i výslužku," řekla Ivona Ročárková ze Žďáru nad Sázavou.