Netradiční putování za historií a uměním někdejšího kláštera a do Muzea nové generace se konalo již podruhé a i letos přilákalo několik desítek zájemců. Ti se museli v areálu muzea spolehnout pouze na pomoc svých průvodců a také na své ostatní smysly. „Je pravda, že když má člověk zavázané oči a nevidí, mnohem víc se snaží zapojovat ostatní smysly – mně třeba přišlo, že slyším každé šustnutí a víc jsem se soustředila i na to, co říkají lidé okolo, abych případně poznala, že někdo mluví na mě. A při cestě do schodů jsem zase hodně spoléhala na svůj hmat a snažila se vnímat lomení stěn, abych poznala, jakým směrem se schody vlastně točí,“ popsala Jaroslava Kuncová ze Žďáru nad Sázavou.

Hmat návštěvníci využívali při prohlídkách asi nejvíce – měli možnost si osahat mimo jiné barokní sochy, model celého klášterního areálu i poutního kostela svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Ale ani jejich ostatní smysly nezahálely - pro zájemce byla nachystána třeba ochutnávka, při které poznávali, jaká potravina je jim předkládána, nebo očichávání lahviček s vůněmi, jež nějakým způsobem souvisejí s bývalým klášterem. Definovat tak měli kupříkladu kadidlo nebo sušené hříbky, které mniši využívali při vaření.

Závěr netradičního putování tvořila cesta bosou nohou po stezce „vystlané“ mimo jiné sušenými kaštany či mechem. Pak si již mohli poutníci sundat z očí šátky a následně i projít celou expozici za použití zraku. „Je to úleva mít ten šátek konečně dole! Pro mě to bylo něco hrozného, cítila jsem se zranitelná, bezmocná, dezorientovaná. Musí to být opravdu šílené, když člověk skutečně nic nevidí,“ nechala se slyšet návštěvnice Marta, která na akci přijela se skupinou kamarádek z Újezdu u Rosic.

V rámci prohlídek „po slepu“ - Muzeum na dosah se mohli zájemci zapojit také do související akce Neviditelné kafe a v zámecké kavárně se občerstvit s klapkami na očích. „Od 5. do 11. listopadu jsme si připomínali takzvaný Týden rané péče, takže jsme uvítali, když jsme na něj mohli navázat ještě touto aktivitou, ke které nás oslovili ze žďárského zámku. Lidé mají na stolcích v kavárně klapky na očích i brýle, jež simulují určitá zraková omezení. A je jenom na nich, zda si alespoň na chvíli vyzkoušejí, jaké to je pít a jíst a nevidět buď vůbec nic, nebo pouze velmi omezeně,“ vysvětlila Lucie Špuláková, koordinátorka žďárského pracoviště Střediska rané péče Brno.

Ti, kteří nestihli do Muzea na dosah přijít v sobotu 17. listopadu, zoufat nemusejí. Skupiny návštěvníků si tam mohou domluvit i „své“ prohlídky poslepu. Samozřejmostí jsou tam rovněž prohlídky pro nevidomé, na nichž jsou vítáni i jejich čtyřnozí průvodci.