Kliknutím zvětšíteJedno z dějinných vláken, které vede k městysi, se například začíná odvíjet v Praze v době, kdy byli z oken Pražského hradu vyhozeni královští místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita z Martinic. A spolu s nimi také písař Filip Fabricius. Pražská defenestrace se v roce 1618 naštěstí obešla bez obětí na životech, a tak mohla být napsána i jedna kapitola z historie Nového Veselí.
„Písař Filip Fabricius se tehdy okamžitě vydal do Vídně informovat císaře Matyáše o událostech v Praze. Za to si vysloužil predikát z Hohenfallu, což doslova znamená z Vysokého pádu. Písařův syn Jan Václav Fabricius měl tři děti. A právě jedno z nich, Johanna Klára, je spojeno s Novým Veselím,“ vysvětlil spojitost historik a muzejník Stanislav Mikule.
Johanna Klára se provdala za císařského dvorního radu Marka Putze z Adlerthurnu. „Nové Veselí se do jejího užívání dostalo poměrně spletitou cestou. Jeho tehdejší majitel Matyáš Berka se zadlužil u bankéřské rodiny Wertemannů. Ti po jeho smrti požadovali vyplacení dlužního úpisu penězi nebo majetkem. Ale protože zadluženi byli i Wertemannové, půjčili si zase roku 1652 od Marka Putze a jeho ženy Johanny Kláry. Ti samozřejmě také požadovali dlužnou částku zpět. Spor se vlekl, mezi tím Marek Putz zemřel a Johanna Klára se znovu provdala za Jiřího Kryštofa z Globic. Nakonec se s Wertemanny dohodla a získala k užívání jejich vídeňský dům a Nové Veselí,“ popsal Stanislav Mikule.
Vnučka z okna svrženého písaře se patrně starala o novoveselské záležitosti, ale nesídlila tam. „Místo ní se na tamní tvrzi usadil roku 1678 její manžel Jiří Kryštof z Globic. Poté, co se Veselí vyhnul mor, nechal tam Jiří Kryštof postavit kapli svatého Rocha,“ doplnil Stanislav Mikule.
Právě Jiří Kryštof z Globic je připomínán na informační tabuli prvního zastavení naučné stezky nazvané To naše Nové Veselí. A stejně tak i další významná novoveselská majitelka - Alena Meziříčská z Lomnice.
„Při tvoření naučné stezky jsme občas narazili i na nějakou tu perličku. Některé zajímavé informace se týkaly například Aleny Meziříčské, šlechtičny, která v Novém Veselí nějakou dobu žila a udržovala kontakty s významnými osobnostmi tehdejší doby. Alena Meziříčská chovala takzvané „kočárové“ psy. Byla to rasa, která vydržela dlouhý běh za kočárem. A jeden pár těchto psů věnovala svému příteli, slovinskému spisovateli Juriji Dalmatinu. Ten pak šířil věhlas tohoto plemene tak, že po něm dostalo jméno - dalmatin. Málokdo ví, že se tak prapůvod psího plemene váže i k Novému Veselí,“ připomenula členka týmu, který naučnou stezku vytvořil, Marcela Vencelidesová.
Aleně Meziříčské neřeknou Novoveselští jinak než naše Alena. „Jsme na ni hrdí, je spjata s našimi místními dějinami, a přestože se na ni v těch velkých dějinách téměř zapomnělo, byla to velmi významná osobnost,“ poznamenala Marcela Vencelidesová.
Naučná stezka má celkem deset zastavení a provede návštěvníky celým městysem. „Jde o okruh dlouhý asi osm kilometrů, ale pouze v rámci Nového Veselí. Na každém zastavení je popsána některá z místních zajímavostí, která se ke konkrétní lokalitě vztahuje. Jsou věnovány kromě historie také například řemeslům, divadlu, hudbě nebo církevním památkám. Každý panel má své vlastní téma, které jsme chtěli místním připomenout a návštěvníkům představit,“ doplnila Marcela Vencelidesová.
2
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
