Velký pes s hnědými znaky utekl z domova po výbuchu petardy 28. prosince. Majitelka po něm vyhlásila velkou pátrací akci. „Oslovili jsme starosty okolních obcí, obrátili jsme se i na „psího detektiva", internetové pátrání po ztracených zvířatech. Pak se nám díky článku, který se o našem hovawartovi objevil v Deníku, 20. ledna ozval pán, který viděl podobného psa poblíž Račic u Vyškova. Ležel tam ve sněhu na malém odpočívadle u silnice," popsala začátek příběhu majitelka ztraceného domácího mazlíčka Dalimila Švihálková Mirčevská.

Na určené místo se rozjel manžel majitelky, který se snažil psa, z něhož se namísto hovawarta vyklubal německý ovčák, odchytit. Po třech hodinách marných pokusů zavolal na telefonní číslo vyškovské městské policie. „Tam mu ale nepomohli a odkázali jej na útulek. O žádném nevěděl, nejsme odtamtud, takže volal mně a já jsem se obrátila na místostarostku Račic. Ta byla ochotna nám pomoci. Přijela i s místními hasiči a společnými silami se jim nakonec podařilo psa odchytnout. Poté jej převezli do útulku," řekla Dalimila Švihálková Mirčevská.

Odchytem a umístěním nalezeného německého ovčáka do útulku ale příběh ani zdaleka nekončil. „Z útulku nám volali, jestli bychom psa nechtěli, že je hrozně hodný a vděčný. Rozmýšleli jsme se, protože máme doma kočky a další zvířectvo. Náš Barney byl s každým kamarád, ale z cizího psa jsme měli obavy. Ty nám vydržely šest dní. Pak jsme se rozjeli pro pejska do útulku," vysvětlila chovatelka.

Nový přírůstek do rodiny už měl za sebou lékařskou prohlídku při níž se zjistilo, že není čipovaný, takže by se původní majitel dal jen těžko hledat. Veterinář určil jeho věk na maximálně pět let. „Podle něj pes zažil v minulosti nějaké psychické trauma. Zřejmě s ním nebylo dobře zacházeno, protože když jej chtěl člověk pohladit, ucukl, ruky se bál. A podle toho, že, jak jsme nakonec zjistili, ležel pes u silnice už tři dny, se veterinář domníval, že jej někdo vyhodil z auta a on tam na svého pána stále čekal. Ale mohlo to být taky jinak. Třeba pes utekl sám, to už asi nezjistíme," zapřemýšlela nad možnostmi Dalimila Švihálková Mirčevská.

První hodiny v novém domově byly - zejména pro chovatele - poněkud stresující. „Vzali jsme psa, kterého jsme pojmenovali Sebastián, do obýváku, což pro něj zřejmě bylo úplně poprvé. Takže se nám hned vykálel doprostřed místnosti. Pak jsme ho chtěli seznámit s našimi kočkami - to také nedopadlo právě nejlépe. Málem je sežral. Ukázali jsme mu i naše další zvířata, ovšem ani s nimi nebyl kamarád. Tak jsme ho vzali zpět do obýváku, uvařili si kávu a přemýšleli jsme, co s ním. A on hned, jako by věděl, že dumáme o jeho dalším osudu, přišel ke mně, začal se lísat a mazlit. A to samé k manželovi. Vrhal na nás takové prosebné psí pohledy, že jsme mu nakonec dali další šanci," pousmála se při této vzpomínce Dalimila Švihálková Mirčevská.

Sebastián dostal nový kotec a kočky na čas domácí vězení. Tak, aby se spolu vzájemně stýkali co nejméně. „Když vezmeme psa domů, musíme ho hlídat. Kočky si zalezou nahoru na schody, kde jsou před ním v bezpečí. A když jej dáme zase ven do kotce, mohou kočky dolů," uvedla Dalimila Švihálková Mirčevská.

Nalezenec si pomalu zvyká na svůj nový domov. A spolu s novými páníčky hledá i ztraceného Barneyho. „Sebastián je moc hodný, má skvělou povahu. Určitě by se spolu snesli. Barneyho hledáme pořád, projíždíme dědiny, ptáme se lidí. A Sebastián jezdí s námi," potvrdila chovatelka.