Právě období zhruba od února do května je pro zjišťování početnosti těchto sov ideální. Ptáci si obhajují svá teritoria a podle jejich typických hlasových projevů slyšitelných i na několik kilometrů ornitologové zjišťují také jejich počet.

„Monitoring se provádí v době od setmění až do rozednění, a to na předem vytipovaných trasách předpokládaných teritorií,“ popsal Jaromír Čejka ze Správy Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Žďárské vrchy.

Vliv dlouhé zimy

Letos se musela práce v terénu z velké části přesunout z února spíše na březen. Delší zima totiž soví námluvy poněkud posunula. „Mrazy a hlavně silná sněhová pokrývka snižují možnosti dravých ptáků dostat se k jejich základní potravě, kterou tvoří převážně hraboši. Jinak tomu ale samozřejmě může být v lokalitách s nižší nadmořskou výškou, kde už jsou louky holé. Například výři ale hnízdí na skalních útvarech, které jsou tady ve vyšších nadmořských výškách,“ uvedl Jaromír Čejka.

Výsledky sčítání se zaznamenávají a následně zasílají na centrálu Agentury ochrany přírody a krajiny. Data z celé České republiky pak po zpracování vycházejí také v knižní podobě a slouží pro srovnání početních stavů jednotlivých ptačích druhů v průběhu času.

Na území CHKO Žďárské vrchy vědí ochranáři o osmnácti hnízdních lokalitách výra velkého, naší největší sovy. Všechny z nich však obsazeny zdaleka nebývají. „V roce 2009 bylo těchto osmnáct míst zkontrolováno. Pouze na čtyřech byly zjištěny nějaké hlasové projevy či pobytové známky. Hnízdění však nebylo prokázáno na žádné z nich,“ podotkl Jaromír Čejka.

V případě sýce rousného vědí ornitologové ve Žďárských vrších o asi pěti desítkách hnízdišť. Hnízdění kulíška nejmenšího, který, jak už sám jeho název napovídá, je nejmenší českou sovou, pak odborníci zaznamenali na přibližně čtyřiceti místech.