„Máme velkou zahradu a máme ji rozdělenou na okrasnou a užitkovou část. Pěstujeme brambory, řepu, cibuli, mrkev, petržel, dýně, cukety a další. V zelenině jsme v podstatě soběstační. Kromě toho pěstujeme i různé druhy subtropických opadavých rostlin. Jsou mrazuodolné a na Vysočině se jim docela daří. Horší je to ale s dozráváním plodu, vegetační období je tu kratší,“ popisuje Petr Broža.
V jeho zahradě dozrávají fíky, kaki, kiwi a také takzvané banány severu. „Jde o ovocný strom Asimina triloba, česky muďoul trojlaločný nebo také banán severu. Je to exoticky vypadající druh, který pochází z východu Spojených států a u nás prosperuje spíše v teplých oblastech. Ale přivykl si i na podnebí Vysočiny, i když velmi pomalu přirůstal a plody jsou díky kratší vegetační době menší a často opadávají nezralé. Ale velmi rychle měknou. Chutí připomínají příbuznou tropickou anonu. Přirovnávají se také díky měkké konzistenci dužniny k banánům, mangu či avokádu. Ty moje vysočinské - zřejmě z důvodu nedostatečného vyzrání - mají trochu trpkou příchuť, přece jen jim chybí dlouhé a horké léto,“ vypráví o jednom ze svých výpěstků Petr Broža.
Tento strom je zajímavý i tím, že včely se jeho květům vyhýbají. Pokud chce pěstitel dosáhnout plodů, musí si poradit jinak. „Bohužel na jeho vínové květy nejdou včely, a tak do koruny lákám mouchy. A to tak, že na strom připevňuji žluté desky a kousky masa. Mouchy, které to přiláká, tak opylují i květy,“ prozrazuje jedno z tajemství pěstování exotického stromu Petr Broža.
Velmi atraktivní, zvláště na podzim, je také velkoplodý hloh. Jeho plody září do daleka, je zkrátka nepřehlédnutelný. „Čínský velkoplodý hloh je v zemi svého původu užívaný jako ovoce i lék. Plody se po vypeckování suší nebo kandují. Chuť mají nakyslou, daleko příjemnější, než je chuť plodů u našich hlohů. Lze je dlouho skladovat i v čerstvém stavu, dozrávají v říjnu. Jsou také podobně jako naše hlohy léčivé na choroby srdce, snižují krevní tlak. Keř dorůstá menších rozměrů, je beztrnný, velkolistý a společně s plody působí i velmi ozdobně,“ potvrzuje Petr Broža.
A nepřehlédnutelný je také velký skleník, který je nedílnou součástí zahrady. Právě v něm je uschována největší pýcha Petra Broži. Zatímco lidé mívají běžně ve skleníku rajčata, papriky nebo okurky, v Moravci tam naopak zrají citrusové plody. A je jich tam opravdu hodně. „Citrusy pěstuji od osmdesátých let, je to můj velký koníček. Pocházím z osmi dětí, byl jsem druhý v pořadí. Maminka mě odmalička tlačila do zahradničení, a to mi už zůstalo. V patnácti letech jsem v obci měl jako první fóliovník, pěstoval jsem v něm rajčata a papriky, což tehdy na Vysočině nebylo vůbec běžné. Pak jsem zkoušel další a další rostliny a nakonec mě chytly citrusy,“ vysvětluje nadšený zahradník.
„Svého času jsem měl asi pět set odrůd citroníků, ale počítám do toho i jednotlivé variety. Kromě citronů, grepů, pomerančů a mandarinek mám také třeba australské mikrocitrusy, limetky, kaviárový citrus, papedy, šedoky a mnohé jiné. Ke konzumaci jsou vhodné všechny, i když v našich podmínkách nedozrají tak, jako ve své domovině. I přesto je jejich chuť většinou velmi dobrá,“ podotýká Petr Broža.
Zahrada i skleník jsou sice nádherným koníčkem, ale znamenají také hodiny a hodiny práce. „Televizi, zvláště v létě, neznáme. Navíc chodím do práce, takže volného času je opravdu pramálo,“ přiznává Petr Broža.