„Cestu jsem měl rozdělenou na etapy a potíže nebyly, pětadvacítka potřebovala jenom naftu. Jen poslední den v Łazech jsem vyměnil jednu žárovku v zadním světle," řekl osmatřicetiletý Martin Havelka ke své výpravě k pobřeží Baltského moře.

Osm set kilometrů k Baltu ujel za čtyři dny. Se Zetorem 25 jezdí pravidelně na akce v celé České republice. „Snažím se jezdit hlavně po kolech traktoru, tak jsem se rozhodl dojet po nich také k Baltu," pověděl s úsměvem fanoušek zetorů.

Velká část účastníků svůj stroj na sraz veteránů přepravila na lafetách či kamionem. Martin Havelka po krátké domluvě s pořadatelem přijal cestu po kolech jako výzvu. „Když jsem se dozvěděl, že na loňský ročník přijel Ursus C45 po kolech téměř sedm set kilometrů z Bielsko-Białe, řekl jsem si: Proč by to nedokázal zetor? Věděl jsem, že etapy dlouhé kolem dvou set kilometrů by neměly být problém," dodal Havelka.

Na tom, že dojel do cíle zdárně, má velký podíl manželka Martina Havelky Lenka. „Její podpora a pomoc byly pro uspořádání výpravy tím hlavním. Společně se šestiletým synem Martinem mě doprovázela autem, zajišťovala zázemí a případnou technickou pomoc. Po celou cestu pořizovala fotografie a videodokumentaci a celkově se starala o zdar celé cesty. Moc jí za to děkuji," připomněl.

Pak už bylo potřeba jen sto litrů nafty a nepromokavé oblečení. Za deště, často vydatného, jel totiž každý den kolem sta kilomerů. „Poznal jsem všechny jeho druhy ono pak nejenom prší, ale zespoda samozřejmě stříká voda od kol, a když vás míjí kamion, je to zase trochu jiná sprcha. A pořádná," smál se řidič zetoru. „Nebyla ale zima, takže bez problému, jen jsem se pořád převlékal," doplnil Havelka.

Jiné komplikace prakticky nenastaly. „Vše se dařilo operativně řešit, a s lokálními obtížemi, třeba průjezdem Poznaní, pomohli polští přátelé. Starali se také o ubytování a stravování po cestě. Nic nebylo domluvené dopředu, vše se řešilo spontánně při cestě. Polským kolegům za to patří velké poděkování," řekl Havelka.

Ujet osm set kilometrů na stroji starším než půl století je unikátní výkon. Havelkova cesta vzbuzovala velký zájem okolí, patronát nad ní dokonce převzalo české velvyslanectví ve Varšavě. Od pořadatele srazu se pak dozvěděl, že jeho jízdu aktuálně sledovalo na dvě stě padesát až tři sta tisíc lidí na sociálních sítích.

Do cíle v Polsku dorazil Martin Havelka za policejního doprovodu s dalšími účastníky setkání veteránů. Byl prvním Čechem, co se srazu zúčastnil, a jeho traktor byl první „pětadvacítkou", která tam dojela „po svých" z takové dálky.

Stroj, na němž jel na polský sraz, si Havelka sám zrenovoval. K traktorům má velmi blízko. „V podstatě jsem s nimi vyrostl, jsem z vesnice a na vesnici žiji, živím se komunálními službami údržbou zeleně. Opravám strojů se věnuji od školy, větším renovacím asi posledních osm let. Mým velkým koníčkem jsou právě Zetory 25," okomentoval svou největší zálibu.

Martin Havelka se s traktorem účastní více než dvaceti akcí po celé republice, loni poprvé uspořádal setkání historických traktorů ve Škrdlovicích a letos už druhý ročník. „Byl ještě úspěšnější než první, přijelo na osmdesát strojů. Příští sraz už chystáme," zmínil. S manželkou provozuje také webové stránky minitractors.cz, kde svět traktorových veteránů představuje.