Prodej zrealizoval Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Ten areál převzal od brněnské nemocnice na podzim roku 2017. „Následně jsme ho nabídli jiným státním institucím. Žádná z nich o areál neprojevila zájem, a proto jsme začali hledat nového majitele mimo stát,“ sdělila mluvčí Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Michaela Tesařová.

Elektronická aukce začala na minimální kupní ceně tři a půl milionu korun. Boj o rekreační areál probíhal mezi čtyřmi zájemci. „V této aukci padlo celkem dvaačtyřicet příhozů a cena se vyšplhala na 8,1 milionu korun,“ popsala souboj o areál Tesařová.

Prodané rekreační objekty nejsou právě v nejlepším stavu. Opětovné uvedení do provozu, které nový majitel zamýšlí, si vyžádá celou řadu oprav. „Má to své vady, už to volalo po investicích. Na místo jsme vzali projektanta, aby nám s tím pomohl,“ řekl Zdeněk Toul, který ale na opravy a zvelebování nebude sám. „Už mám pomocníka. Synovce Kristiána. Ten je mladší a má plno síly,“ usmál se nový majitel rekreačního střediska.

S otevřením se počítá v polovině roku 2023. „Projektant už pracuje na projektu. Poté bude výběrové řízení na zhotovitelskou firmu. Pokud se nám to podaří, chtěli bychom, aby byly součástí areálu i minipivovar a lesní wellness,“ prozradil Kristián Kučera.

Rekreační areál vznikl v šedesátých letech minulého století v těsné blízkosti kdysi vyhlášené zájezdní hospody v místě zvaném Paseky. Hospoda časem shořela a zůstala jen provozní budova s jídelnou a několika pokoji a osm rekreačních chatek. „Od roku 1989 jsem tam dělal správce. Areál tehdy vlastnil Krajský ústav národního zdraví Brno, provozovatelem byla nemocnice u svaté Anny. V době, kdy jsem nastoupil, tam většinou jezdily jen děti na tábory. O rodinné dovolené nebyl tolik zájem,“ zavzpomínal na začátek svého správcování Jaroslav Hradil z Nového Města na Moravě.

Právě za jeho vedení se areál velmi pozvedl. Brněnská nemocnice tam na jeho doporučení investovala peníze na zvelebování a opravy. „V roce 1991 se chatky opravily a vyměnilo se v nich topení. Lidé tam začali více jezdit. V té době byla ředitelkou nemocnice paní doktorka Štětková, která nám velice fandila,“ poznamenal Jaroslav Hradil.

„Paní ředitelka tam často jezdívala, byla náruživá houbařka. Díky tomu se na areálu tak nešetřilo,“ doplnila slova manžela Růžena Hradilová, která mu při jeho správcování byla po celá léta k ruce. „Dělala jsem tam, co bylo potřeba. Byla jsem prostě holka pro všechno,“ rozesmála se.

Největší boom rekreačního zařízení nastal koncem devadesátých let. V areálu se takříkajíc dveře netrhly. „Lidé už se nabažili zahraničních rekreací. A též zjistili, že je Vysočina velice krásná. Nejezdili tam jen lidé z Brna, ale také třeba záchranáři z Banské Bystrice. Nebo z Ostravy. Bylo pořád plno. Organizovali jsme soutěže, bavili se, opékali kuřata, prostě pořád bylo živo,“ okomentoval tehdejší rozkvět rekreačního střediska bývalý správce.

Všechno hezké ale jednou skončí. Úpadek rekreačního zařízení se pojil se střídáním funkcí ve vedení Fakultní nemocnice u svaté Anny. Zájem o areál na Vysočině pomalu upadal. Finanční injekce se neustále menšily. „Nové vedení nemocnice už se tam nepřijelo ani podívat. A postupně tam přestalo i investovat. To mě mrzelo. A nejen to. Koncem roku 2011 už nám bylo oběma jasné, že tam už být nechceme,“ shodli se manželé Hradilovi.

O rok později se areál zavřel. Nemovitosti postupně chátraly. Teď se jim ale opět začíná blýskat na lepší časy. „Jezdíváme často okolo a strašně nás mrzelo, jak to tam vypadá. Byli bychom hrozně rádi, kdyby se to znovu pozvedlo. Těší nás, že to někdo koupil a že se s tím hodlá něco dělat,“ prohlásili Hradilovi.