Pro letošek Nadace pojišťovny Generali věnovala pro celý kraj, jenž má pět okresů, 150 tisíc korun. Tyto finance administruje Kraj Vysočina, který k nim přidává i podporu ze svého rozpočtu. Ta letos pro celou Vysočinu činí 50 tisíc korun.

Méně nehod

„Přímo pro okres Žďár nad Sázavou tak byla letos uvolněna částka v celkové výši 45 800 korun," sdělila Jitka Svatošová, mluvčí Krajského úřadu Kraje Vysočina.

„Tyto peníze by ale pokryly jen údržbu stávajících úseků. Ta zahrnuje nejen nové napuštění chemickou látkou, ale v některých případech i instalaci pěny nebo dokonce celých kůlů, na nichž je pěna upevněna," vyjádřil se Oldřich Sedlář, jednatel Okresního mysliveckého spolku ve Žďáře nad Sázavou.

Úseky komunikací chráněných pachovými ohradníky je podle Sedláře potřeba rozšiřovat. Tam, kde bylo k tomuto preventivnímu opatření přistoupeno, totiž dle zkušeností myslivců střetů aut se zvěří výrazně ubylo.

Myslivecká sdružení, která finanční podporu obdrží, proto letos kromě práce s instalací chemických ohradníků uvolní na aktivitu i vlastní peníze. Díky tomu budou moci být obnoveny již existující úseky silnic, zároveň ale vznikne přibližně dvanáct až třináct kilometrů nově zabezpečených úseků.

Peníze od sdružení

„Domluvili jsme se, že myslivecká sdružení, která dotaci obdrží, doplatí zhruba pětadvacet procent nákladů ze svého. To není nijak velká částka, přitom pomůže s vybudováním pachových ohradníků u dalších silnic," vysvětlil Oldřich Sedlář.

A kde kůly se žlutou pěnou v okrese Žďár nad Sázavou přibudou? „Zájem mají například u Radostína nad Oslavou nebo u Světnova. A určitě chceme pokračovat v zabezpečování tahu od Křižanova směrem na Křižínkov," dodal jednatel myslivců.

V současné době je chemickými ohradníky lemováno kolem tří desítek kilometrů více frekventovaných silnic ve žďárském okrese.

Instalace každého nového kilometru vyjde na asi 1200 korun. Částka za údržbu už existujících úseků se pak pohybuje kolem 500 až 600 korun na kilometr, přičemž závisí na tom, jak jsou pěna či samotné kůly poškozené.

Látka, jež zvěř odpuzuje, se do pěny dodává jednou za čtvrt roku v případě, že se ohradníky nacházejí v závětří. Zhruba jedenkrát během dvou měsíců je třeba ji obnovit, je-li pěna na větrném místě. Záleží také na tom, jak moc místem zvěř migruje. Větší péči je třeba věnovat místům, kde je třeba na jedné straně rušné silnice atraktivní řepka a na druhé les. Po sklizni už naopak zvěř tolik důvodů překonávat komunikaci nemá.

Pachové ohradníky na Vysočině podporuje kraj i Nadace pojišťovny Generali už několik let. „Od roku 2010 se celková dotace Kraji Vysočina pohybuje kolem 450 tisíc korun. Ochrana zdraví společně s ochranou životního prostředí jsou jedním ze základních pilířů etického kodexu skupiny Generali, a projekt pachových ohradníků na území Kraje Vysočina tyto pilíře přesně vystihuje. Přispívá k ochraně zdraví, majetku i životního prostředí," vyjádřil se Jiří Cívka, mluvčí Generali. Kromě mysliveckých sdružení, jež využívají uvedené příspěvky, existují ale i ta, která si ohradníky pořizují ze svého.

V letošním roce již na území žďárského okresu došlo ke 24 střetům aut se zvěří. „Za celý loňský rok jich evidujeme 64, přičemž nejvíce takových případů celkem 11, se stalo v květnu," informovala žďárská policejní mluvčí Jana Martincová.

Podle myslivců na úsecích, jež chrání pachové ohradníky, sražených kusů zvěře ubývá. „Na úseku od Stržanova směrem na Škrdlovice, který byl hotový jako jeden z prvních v okrese, bych to odhadl na zhruba osmdesátiprocentní pokles," podotkl Oldřich Sedlář.

---------------

Jak to funguje?

Pachové neboli chemické ohradníky tvoří kolíky, na které je nanesena pěna napuštěná speciální chemikálií, která svým pachem zvěř odpuzuje. Zvířata se pak ošetřenému místu raději vyhnou. Napuštěná pěna se ale nemusí nanášet jenom na kůly, ale například i na kmeny stromů apod. V určitých intervalech závislých na klimatických podmínkách a lokalitě se pak čerstvý chemický roztok do pěny opět vstřikuje. Pachové ohradníky se umisťují především do okolí frekventových silnic nebo komunikací, u nichž rostou pro zvěř atraktivní plodiny, např. řepka.