Mezi poutníky, kteří ve Žďáře přenocovali v sokolovně, jsou kromě Čechů třeba Poláci, Němci či Francouzi. „Mluvím česky, tak mám v této části pochodu funkci jakési telefonistky. Komunikuji s těmi, co se o pochod zajímají, a také třeba s policií v místech, kam míříme. Když jdeme po silnicích s rušným provozem, policisté nás někdy doprovázejí," řekla Dorota Nowak, původem Polka, která žije v Olomouci.

Na každodenním životě skupiny se ale podílejí všichni. „Každý si vždy něco vezme na starost, někdo uklízí, jiný má na starosti telefon, někdo vaří, fotí nebo řídí velké batohy vozíme autem," přiblížila Nowak. Počasí je chladné, ale poutníci „zmrzlí" nejsou. „Na cestě jsme v pohybu, takže zima nám není, a při zastávkách se zahřejeme kávou nebo čajem," dodala Nowak. Na organizaci pochodu pracuje tým lidí, kteří s poutníky nejdou zajišťují jim na trase zázemí a ubytování. Dorota Nowak plánovala, že se k pochodu připojí tak na dva dny. „A už jdu dvanáct dní a asi z toho bude celý měsíc; zítra asi zajedu domů zorganizovat, co je potřeba, abych mohla jít dál," usmála se.

Až do Sýrie míří zhruba desetičlenné jádro poutnické skupinky, cíl v Aleppu má třeba Antoine z Francie. Do února zase bude s ostatními putovat Berlíňanka Iris. „Chci dojít do Vídně, pak se vrátím domů," usmála se. Lidé se mohou k pochodu přidat kdekoli na cestě. „Na den nebo na hodinu, jak kdo může. Každého rádi přivítáme," dodala Nowak.

Ve Žďáře se k poutníkům připojil Daniel Mužátko, devatenáctiletý student z Bohdalova. „Jen na chvíli, tak na pět dní. Chtěl bych s nimi dojít do Brna," pověděl Mužátko. Proč se na cestu vydal? „Za prvé bych se chtěl dozvědět víc o situaci v Aleppu, a myslím, že ti lidé tady to vědí. Chtěl jsem i poznat zajímavé lidi z různých zemí ti tu jsou. A také podle mě žijeme v zemi, kde se máme hodně dobře, a myslím si, že je dobré upozornit i na to, že někteří lidi se mají špatně," zmínil Daniel Mužátko.

Poutníci si ve Žďáře i popovídali s místními, setkání uspořádal místní evangelický farní sbor. Lidé, jež na cestě potkávají, jsou prý většinou vstřícní, i když někteří mají občas jejich pochod za bláznovství.

Poutníci se setkávají s dětmi ve školách či při besedách s dospělými. „Snažíme se naši myšlenku šířit a doufáme, že ti, se kterými se setkáváme, ji šíří dál," řekla Nowak.