OBRAZEM: Na českou Sibiř byla brněnská inteligence posílána za trest

„Já jsem na novoměstské gymnázium začala chodit v sedmé třídě v rámci jedenáctileté střední školy. Od té doby jsem tam byla až do maturitní zkoušky, kterou jsem složila v roce 1959. I v nelehkých dobách se na novoměstském gymnáziu velmi dbalo o kulturu. Byli tam vynikající kantoři, hrozně moc nám do života dali. Přihlíželi k našim individuálním zájmům. Recitovali jsme, velmi často místní autory, třeba Petra Křičku, některé jeho básně znám dodnes zpaměti,“ usmála se při vzpomínce Jana Černá, která je nejen bývalou studentkou novoměstského gymnázia, ale také tamní pozdější profesorkou.

Velkomeziříčský denní stacionář Nesa získal netradiční rekord

Školské zařízení navštěvovala coby studentka v nezáviděníhodných padesátých letech. „Byla to tehdy strašná doba, hodně lidí na ni vzpomíná jako na dobu nejtěžší. Ale my jsme měli vynikající profesory. Bylo to dáno tím, že Nové Město nebylo nijak přitažlivé, už za první republiky bylo místem, kam byli posíláni brněnští vyhnanci. Díky tomu na gymnáziu působil například univerzitní profesor Inocenc Arnošt Bláha. Ten v Novém Městě odvedl obrovský kus práce. Namísto aby na místní gymnázium a na českou Sibiř, jak se Novému Městu přezdívalo, zanevřel, vzal to jako své poslání. Velmi posloužil nejen studentům, ale i místnímu obyvatelstvu. Na Novoměstsku uspořádal jednaosmdesát osvětových přednášek,“ přiblížila jednoho z významných kantorů, kteří pozvedli úroveň novoměstského gymnázia, Jana Černá.

Stejným způsobem se do Nového Města na Moravě dostal také malíř Antonín Procházka. „Na gymnáziu vyučoval kreslení a po výtvarné stránce ovlivnil například Rudolfa Puchýře. Na jeho ženu Inku zase vzpomínala moje maminka. Ta si vzala na starosti výchovu novoměstských dívek. Zvala si je k sobě domů a vyprávěla jim o společenském chování,“ uvedla Jana Černá.

OBRAZEM: Výstava odhaluje tajemství života velké včelí rodiny

Novoměstské gymnázium bylo pro brněnskou inteligenci nežádoucí štací. „Tak se sem dostala i naše tehdejší češtinářka, vynikající profesorka Anežka Havlátová. A učil nás i Ferdinand Rothschein, také skvělý profesor. Jeho žáci měli tak vynikající pověst, že když šli na přírodovědeckou fakultu do Brna studovat fyziku a matematiku a řekli, že je učil Rothschein a měli od něj na vysvědčení jedničku, pak nemuseli dělat přijímací zkoušky,“ připomenula další výjimečné kantory Jana Černá.

Od roku 1940 působil v Novém Městě na Moravě také profesor a pozdější ředitel Rudolf Svačina. Když pak bylo v šedesátých letech rozhodnuto o zrušení novoměstského gymnázia, byl to právě on, kdo se nejvíce zasloužil o jeho záchranu. „Hodně mu pomohl také Vincenc Makovský, Věra Frömlová–Zezuláková a mnohé další osobnosti,“ poznamenala Jana Černá.

VIDEO: Děti ze slavkovické školy si říjnový den užívaly ve znamení draka

Rudolf Svačina se stal prozatímním správcem gymnázia a později byl ustanoven ředitelem. „Pozoruhodné na tom, bylo, že nebyl členem Komunistické strany Československa. Byl to v jihomoravském kraji jediný nekomunistický ředitel, který navíc požíval ohromné vážnosti. Měl úžasné vystupování, byla to opravdu osobnost, a to i přesto, že vzhledově byl naprosto nenápadný,“ popsala Jana Černá.

Za působení ředitele Svačiny dostalo novoměstské gymnázium do svého názvu jméno místního umělce Vincence Makovského. To mu v názvu už zůstalo. Gymnázium Vincence Makovského, dnes už s dovětkem se sportovními třídami, letos slaví už 125 let od svého vzniku.