Miloš Sedláček se do žďárských Vysočan vrátil ze své pracovní cesty do Itálie. Už když z Itálie odjížděl, nebylo mu dobře. „Dostal jsem teplotu a bolely mě klouby. Prostě klasické příznaky chřipky. Horečky trvaly tři dny, strašně jsem se potil. Ale pořád jsem si nepřipouštěl nějaké napadení koronavirem. Opravdu to vypadalo na obyčejnou chřipku,“ vysvětluje Miloš Sedláček.

Po návratu domů se nechal testovat. Koronavirová infekce se u něj potvrdila. A postupně se objevily další komplikace. „Přidalo se nechutenství. Ztratil jsem chuť úplně a taky jsem nic necítil. A dostal jsem ještě navíc průjem. Byl jsem strašně slabý a malátný,“ popisuje průběh nemoci muž z Vysočan.

Ke všem těmto příznakům se nakonec přidružil i kašel. „Měl jsem hlavně strach, aby se nepřidal zápal plic. Toho jsem se opravdu bál. A abych nemusel do nemocnice. To mě ale naštěstí nepotkalo,“ říká s úlevou Sedláček.

Postupem času příznaky pomalu odeznívaly. „Cítil jsem se lépe a lépe. Při této nemoci hodně záleží na tom, jakou má člověk imunitu. Když je organismus zdravý, zvládne se to lépe,“ podotýká.

Miloš Sedláček i jeho přítelkyně Jana měli poměrně lehký průběh onemocnění. „U mě to bylo spojené s horečkami. Bral jsem na jejich snížení paralen i brufen. Přítelkyně horečky neměla. Ale také se hodně potila a byla unavená. Žádné léky nebrala, jenom vitamíny, které jsme si koupili od kamarádky. Já jsem za těch čtrnáct dní zhubl osm kilo. Nic jsem nejedl, na jídlo jsem se nemohl ani podívat. Jenom čaj jsem pil,“ vzpomíná na kritických čtrnáct dní vyléčený muž.

O zásobování se postaral kamarád. Igelitovou tašku s nakoupenými věcmi pověsil na plot, odkud si ji pak dvojice v karanténě přebírala. „Moc děkujeme našim skvělým sousedům, rodině i kamarádům kteří nás podporovali,“ vzkazují Miloš a Jana.

Přestože zákeřné onemocnění překonali, vyhráno ještě nemají. „Nikdo neví, jestli už jsme proti tomu imunní. Může se to i vrátit. Někteří sice tvrdí, že imunní jsme, ale jsou to jen spekulace,“ myslí si Sedláček. „Musíme se chránit,“ dodává.