VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Muzikant Vostrčil: Místo do rádia mě odvedli za mříže

Žďár nad Sázavou - „My chceme říci válce svoje ne, máme slunce, nechceme atomový hřib“, tak začínal text jedné z písní Jiřího Vostrčila.

25.8.2008
SDÍLEJ:

Jiří VostrčilFoto: archiv

Místo očekávaného pozvání do televize ho po vystoupení na zábavě zastavil člen Sboru národní bezpečnosti. Verdikt soudu? Pět let za mřížemi.

Psal se konec roku 1968 a Československo se místo příklonu k demokracii vracelo k totalitnímu režimu po srpnové vojenské intervenci armád Varšavské smlouvy.

„Byla to rána pod pás. Celou dobu jsem si totiž myslel, že nás s kapelou pozvou do rádia nebo televize. Lidem se písničky líbily, takže jsem čekal větší ohlas. Když mně pak po zábavě jeden pán začal písničky chválit, říkal jsem si, že to musí být určitě člověk z rádia,“ řekl Vostrčil.

O to víc v tehdy dvaadvacetiletém Jiřím Vostrčilovi „hrklo“, když muž prozradil svoji pravou totožnost. „Řekl mi, že s ním půjdu na stanici. Krve by se ve mně nedořezal,“ vzpomíná Vostrčil.

Na stanici do Brna musel jet několikrát. Rodičům ale nic neřekl. Když za ním jednou přijeli do rodného Vysokého Mýta, maminka synovi hlásila, že mu přijeli na návštěvu kamarádi z Brna.

Soud byl velice rychlý. „Po deseti minutách zazněl rozsudek. Dostal jsem pět let natvrdo, k tomu zákaz vstupu do Prahy na pět let. Odsouzen jsem byl za pobuřování a za rozvracení republiky,“ říká pamětník.

Proti tomuto rozsudku se odvolal a vymyslel postup, jak se vyvléknout z pobytu za mřížemi výměnou za práci. Ihned po procesu se šel přihlásit k práci v uranových dolech u Dolní Rožínky.

Uran místo sáčků

„Když pak začal znovu soud, řekl jsem, že do vězení nejdu, protože musím od pondělka nastoupit do uranových dolů. Soudce na mě samozřejmě koukal jako na blázna. Rychle si ale spočítal, že budu prospěšnější v dolech, než abych někde lepil sáčky,“ vysvětluje Vostrčil.

Soud nakonec jeho „přání“ vyslyšel a výměnou za pobyt ve vězení si musel odpracovat tři roky v dolech za téměř poloviční plat. „To víte, práce to byla těžká. Ale naštěstí jsem tam byl nedlouho po vojně, takže jsem byl zvyklý na námahu. Jakmile jsem si to ale odpracoval, už jsem se tam nevrátil,“ vzpomíná Vostrčil.

Dvaašedesátiletý Jiří Vostrčil se nevrátil ani k psaní textů. „Kapela se stejně rozpadla, kluci se oženili, tak bylo po kultuře,“ usmívá se dnes při vzpomínkách na těžká léta Jiří Vostrčil.

----------

Rozcestník: Srpen 1968 na Žďársku

25.8.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Radek Koten měl na slavnostním otevření poslanecké kanceláře v Jihlavě dobrou náladu.
4

Radek Koten otevřel poslanecké kanceláře

Ester Ledecká je překvapivá vítězka Super-G
20

Sportovci tleskají Ledecké. Američanka chce znát její DNA

Své obrazy Petra Šínová vystavuje po deseti letech

Velká Bíteš – Nová výstava je od pondělí 19. února k vidění ve Velké Bíteši. Své obrazy ve výstavní síni tamního Klubu kultury na Masarykově náměstí představuje Petra Šínová z Lesního Hlubokého, kterou většina lidí zná díky pravidelným podzimním expozicím minerálů v bítešském muzeu.

Pilná, cílevědomá a skromná - tak hodnotí Martinu Sáblíkovou její učitelky

Žďár nad Sázavou – Jméno Martiny Sáblíkové je v posledních dnech skloňováno ve všech pádech. Jaká ale byla česká rychlobruslařská jednička v době, kdy spolu s ostatními dětmi usedala do školních lavic? Odpověď na tuto otázku znají především její tehdejší učitelky.

Stříbrné Sáblíkové opět fandila i celá „její‟ škola

Žďár nad Sázavou – „Naše Martina Sáblíková získala úžasnou stříbrnou medaili. Martino, doufám, že vzkazy, které jsme ti poslali, ti pomohly, tak vše nejlepší, jsi skvělá holka…,‟ hlásil s nadšením po skončení pátečního olympijského závodu rychlobruslařek na pět kilometrů do školního rozhlasu ředitel žďárské základní Švermova Jaroslav Ptáček. Právě z této školy si kdysi nosila domácí úkoly i česká sportovní hvězda.

Každý puk má svůj příběh, říká sběratel František Pokorný ze Staré Říše

Vysočina /ROZHOVOR/ – Kostel, fara, škola, obchod, hasičárna, obecní úřad…To je centrum Staré Říše na Jihlavsku. Bydlí tam ale i soukromý zemědělec František Pokorný, nad jehož sbírkou puků pookřeje srdce každého hokejového fanouška. Černým upomínkám na velké sportovní události věnoval celou jednu místnost a o každém kousku, který tam uvidíte, vám poví zajímavou historii nebo příběh.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT