Není se co divit, že dva chlapi ustrojení do uniforem starých policajtů mají plno práce rozvernou chasu ukočírovat. „Ještěže jsme aspoň dva. Je to velká banda, která se dá těžko hlídat. Bude náročné s nimi chodit až do večera,“ směje se Tomáš Horký, který prozrazuje, že letos jde za policajta poprvé. „Ale předtím jsem patnáctkrát chodil s chasou. Držím tak mohelenský rekord,“ říká hrdě.

Zdroj: Deník/Milan Krčmář

V Mohelně mají samozřejmě hody se vším všudy, takže u sokolovny vztyčili vysokou májku. I tu Mohelenští hlídají. „A hlídáme ji dobře. V Mohelně podřezání májky nepamatuju,“ doplňuje Horký.

To potvrzuje i skupinka krojovaných kluků, kteří při zastávkách nepopíjejí alkohol, ale limonádu. Už od pohledu jsou mladší než ostatní. „My jdeme poprvé a moc nás to baví. Teda, to chození už moc ne, ale včerejší zábava stála za to. Byla v sokolovně, tak jsme tam taky májku hlídali. Až do čtyř do rána. Dnes jsme vstávali ve čtvrt na šest, ale zatím se cítíme v pohodě,“ vykládají o překot mladíci, kteří si své první hody zjevně užívají. Neskrývají radost, že už mohou chodit s chasou.

V rámci tradiční akce Sobota v pohybu se Třebíč 15. října pokusila o rekord v počtu tanečníků. Povedlo se, 455 tancujících stačilo k zápisu do České knihy rekordů.
Karlovo náměstí se vlnilo v rytmu tance, Třebíčané se zapsali do knihy rekordů

Jenže chození není jen tak. Mohelno není nijak malá obec, dokonce se jedná o městys. Policajti dělí chasu do skupinek, které navigují k jednotlivým domům tak, aby žádný nevynechali a v žádném nebyli dvakrát. Logistika je náročná – ovšem pro některé slečny je náročnější přijmout pozvání dovnitř. „Tak pojďte dál, co byste stáli mezi dveřmi,“ vítá jednu skupinku pan domácí. Jedna z dívek se zarazí. „No jo, ale já s tou sukní neprojdu mezi futrama,“ říká zaraženě. Dveře jsou opravdu úzké, ale nakonec se podaří dovnitř dostat i slečnu – byť za cenu toho, že rozložitá sukně malinko změní tvar.

Tedy sukně, ona je to spíše minisukně, protože všem dívkám sahá lem až nad kolena. Jestli takhle vypadaly kroje v Mohelně i před dvěma sty lety, už nikdo neví. Žádný originální se totiž nedochoval, a tak si je mohelenská chasa půjčuje z Kyjova. Bohatě zdobené a vyšívané. Mohelenský kroj byl zřejmě chudší – co však není chudší, je program hodů. „To můžu potvrdit. Já jsem totiž původem z Komořan u Vyškova. Poznal jsem dívku z Mohelna, tak se tady taky účastním hodů. Stejně jako u nás. Ale tady úplně jinačí program. Tady je to víc promyšlené, má to hlavu a patu. Po vesnici chodíme cíleně, navštívíme každý domek, rozdáváme rozmarýn, naléváme víno a zveme na večerní zábavu. To u nás takhle není,“ vypráví Bořivoj, který před sebou tlačí kárku s dostatkem zásob.

To pro případ, že by někomu vyschlo v krku. Zdá se ale, že něco takového v Mohelně nehrozí. Lidé jsou tu velmi vstřícní a štědří, chasa u každého domku dostává výslužku. Nestranného pozorovatele ale hned napadá otázka, zda všichni účastníci vydrží až do večerní zábavy. Tradice hodů je totuž opravdu náročná.