„Moje auto vypadá, jako bych parkoval v kurníku. Je celé pokálené. Ten řev by mi ani tak nevadil, ale to množství trusu, které po špačcích na trávnících, parapetech, autech a všude zůstává, to je fakt síla,“ postěžoval si David Veselý ze Žďáru nad Sázavou.

„Pro mě je to znamení, že přichází jaro. Já špačky vítám. Těch pár týdnů, co tu jsou, se přece dá zvládnout,“ oponovala mu jeho sousedka Marie Jílková.
Špačci hostují ve Žďáře nad Sázavou rok co rok. „Každoročně jich přilétá okolo deseti tisíc, letos je jich podstatně více. Špačci se přes den zdržují v okolí Žďáru, na polích a na loukách, kde shánějí potravu. Přímo do města se létají pouze vyspat,“ popsal špaččí zvyklosti Lubomír Dajč ze Správy Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy ve Žďáře nad Sázavou.

Večer je tak žďárský Stalingrad v těchto dnech plný ptactva. „Špačci hřadují na jehličnatých stromech. Nevíme, proč si vybrali právě Stalingrad, nikde jinde ve Žďáře je nenajdete. Možná proto, že tam roste těch jehličnanů spousta,“ poznamenal Lubomír Dajč.

Ptačí hejno je nejen neobyčejně hlučné, ale navíc po sobě zanechává velké množství trusu. „Je to doslova bombardování, ale trvá to nanejvýš tři čtvrtě hodiny, do doby, než si vyhlédnou stromy, na které si sednou. Jde hlavně o ulici Revoluční a Brodskou, tam je jich asi nejvíce. Po usednutí ještě chvíli štěbetají, a pak už jsou tiše. Ráno před šestou hodinou zase odlétají za potravou,“ přiblížil Lubomír Dajč.

„Pod stromy, kde hřadují, se hromadí trusu opravdu hodně. Někteří lidé si na špačky stěžují a mnozí to zase svádí na kavky, které na Stalingradě hnízdí. Ale z devadesáti devíti procent je to vina špačků, kavky jsou v tom nevinně,“ dodal Lubomír Dajč.

Noví „sousedé“ pobudou s obyvateli Stalingradu už jen pár dní. „Přiletěli už minulý týden a máme vypozorované, že zůstávají nejdéle čtyři týdny. Záleží na počasí, jakmile se oteplí, odletí na sever,“ potvrdil Lubomír Dajč.