„Bylo to překvapení. Hlavně proto, že jsem byl dost velkým kritikem vládní účasti sociální demokracie. Jan Hamáček mi ale vysvětlil, že ve vládě potřebuje zkušeného starostu, který přinese trochu jiný pohled na politiku. S Janem Hamáčkem se známe roky a on měl zato, že právě moje zkušenosti a můj způsob práce je to, co mu ve vládě schází,“ popisuje počátky své neočekávané kandidatury Michal Šmarda.

S prezidentem Milošem Zemanem jste se znali již z dřívějška. A pokud vím, neměli jste špatné vztahy. Bylo pro vás velkým zklamáním, když vaší nominaci odmítl?

S Milošem Zemanem se znám pětadvacet let. Ale je pravda, že od založení jeho nové strany - Strany Práv Občanů Zemanovci - a od začátku jeho prezidentské éry jsme se už prakticky nevídali. A je také pravda, že názory a postoje pana prezidenta se za tu dobu změnily. Takže v jeho rozhodování dnes hrají roli úplně jiné věci, než v minulosti.

Hodně lidí, hlavně Novoměšťanů, si myslí, že v jeho rozhodnutí hrálo roli i to, že jste se veřejně zastal Jiřího Bradyho.

Myslím si, že v rozhodování pana prezidenta hrál mnohem větší roli jeho vztah s bývalým ministrem Staňkem. Pan prezident nesouhlasil s jeho odchodem a s postupem, který tehdy zvolil Jan Hamáček. A pan prezident umí dát najevo, když se mu nelíbí, co dělá některý z jeho nástupců ve funkci předsedy České strany sociálně demokratické. Vše ostatní už bylo důsledkem tohoto jeho postoje. Pokud se mám vrátit k nešťastné kauze kolem našeho rodáka Jiřího Bradyho, tak to je něco, za čím si stojím. A budu si za tím stát vždy. Rodina Bradyových je pro naše město významná. Jiří byl jediný, kdo přežil brutální nacistické běsnění v koncentračním táboře. Přišel v koncentráku o sestru i o rodiče. V Kanadě pomáhal českým emigrantům a do konce života miloval naši zemi i naše město. Je naším čestným občanem. Vážím si ho dodnes a letos jsme při prvním výročí jeho úmrtí pojmenovali po jeho rodině ulici. Kdybych to vše popřel, tak by si nemohl vážit sám sebe.

Jakou roli v celé kauze neudělení ministerského postu hrál Andrej Babiš?

Myslím si, že ze začátku to nebral příliš vážně. A postupem času jsem mu čím dál víc lezl na nervy.

Věříte, že byste funkci ministra kultury zvládl?

Funkci ministra bych zvládl, to jsme si s Janem Hamáčkem vcelku vyjasnili. Ale je fakt, že bychom velmi těžko vycházeli s panem premiérem. Když v srpnu říkal, že má obavy, že bych mu jeho vládu rozvrátil, tak mu asi musím dát za pravdu. Způsoby a chování pana předsedy Andreje Babiše bych prostě neustál. To vyžaduje úplně jiné vlastnosti, než mám já. Takže je dobře, že jsem se ministrem nestal. Myslím si, že do velké politiky by neměli vstupovat lidé bez mandátu od lidí. A mandát se nedá získat jinak, než ve volbách. Když do vlády vstoupí člověk bez mandátu, tak je jen hračkou v rukou jiných. A ti jiní mu to dají s dovolením sežrat. Zkrátka dneska jsi Havlíček, zítra jsi Kremlík. To záleží, jak se „pán velkomožný“ vyspí.

Většina Novoměšťanů je ale ráda, že jste neodešel do Prahy. Že jste zůstal věrný Novému Městu. Vnímáte to taky?

Vnímám. A jsem taky rád. Uvědomil jsem si, jak moc mám Nové Město rád, a jak moc mi záleží na tom, aby se tady lidem dobře žilo. Když se člověk stane starostou svého rodného města, znamená to mnohem víc, než jsem si kdy myslel. Je to obrovský závazek. Každý mě zná, každý mi vidí do talíře a nikdo mi nic nedá zadarmo. Ale stojí to za to. Když mi za práci děkovala paní učitelka Šedá, která letos oslavila sto tři let, tak jsem měl v očích slzy.

Co byste chtěl v Novém Městě ještě vykonat? Máte nějaký cíl?

Cílů mám hodně. Letos končí desetileté období, na které jsme si naplánovali velké investice. Na některé z nich město čekalo padesát let. Jakmile dokončíme stavbu sportovní haly, budeme mít prakticky splněno. Společně se zastupiteli proto letos chystáme plán investic na příštích deset let. Určitě v něm bude bezpečnější Masarykova ulice, nová smuteční síň, nové lokality pro bydlení - rodinné domky i byty, tréninkové hřiště pro fotbalisty, dostavba muzea a dlouho opomíjené kompletní rekonstrukce na Holubce a na Betlémě. Na druhé straně si nemá cenu nalhávat, že v příštích letech bude stejně dobře, jako doteď. Dnes se vše mění a víc, než kdy jindy platí rčení chceš-li pobavit Boha, dělej si plány.

Současná situace prověřila mnoho starostů, většina situaci zvládá. Jak jste na tom vy? Myslíte si, že se vám podařilo udržet vše pod kontrolou?

V Novém Městě to bylo trochu složitější. Máme nemocnici a na začátku koronakrize jsme měli světový pohár v biatlonu. To nám přineslo spoustu starostí. Ale na druhé straně jsme se začali připravovat o deset dní dřív, než ostatní. A to se nám teď hodí. Kolem biatlonu byla spoustu starostí a emocí. Dokonce jsme se i trochu hádali. Někteří chtěli šampionát pořádat a na virus nebrat ohled. Já jsem měl naopak velké obavy, a kdyby to bylo jen na mně, tak bych závody zrušil úplně. Vláda nakonec rozhodla, že se závod pojede, ale bez diváků. Musím říct, že jsem moc rád, že se mé obavy nenaplnily a zdá se, že konání závodů situaci v našem městě neublížilo. Takže se dnes dá říct, že jsem možná zbytečně strašil a zvolené opatření bylo dostatečné. Skvělou práci odvádí vedení i personál v nemocnici. Dokázali rychle zareagovat a připravit se. Dovybavili se potřebnými ochrannými pomůckami, přestože centrální zásobování selhávalo. Málo se o tom mluví, ale ti lidé se fakt strašně nadřeli a perfektně vše zvládli. Perfektně funguje městská policie, sociální služby, zřídili jsme dobrovolnické centrum, snažíme se pomáhat prodavačkám, které to mají strašně těžké. Práce je spousta. Chvílemi nevím jestli jsem víc zásobovač nebo telefonista. Ale mám radost, že vše funguje jak má. Nejtěžší je to pro lidi, kteří nemohou chodit do práce, ti budou potřebovat naši pomoc.

Jak to podle vašeho názoru Novoměšťané zvládají?

Jsem na naše lidi hrdý. Hodně lidí se hlásí, že chtějí pomoci. Na spoustě míst šijí ženy roušky, vyrábějí ochranné štíty, dovážejí seniorům nákupy. Nechci teď všechny vyjmenovávat, ale vymyslíme způsob, jak všem poděkovat až to budeme mít za sebou.

Je pravda, že budete kandidovat do Senátu?

Definitivně jsem se rozhodl loni v srpnu. Senátní volby jsou fér. Je to velká výzva, snad nejtěžší typ voleb. Musím získat přes padesát procent hlasů lidí, kteří mne dobře znají. A to je mandát, se kterým už můžete zabojovat za svůj kraj. Nikdo vás nemůže jen tak poslat do háje. Poté, co se přežene současná krize bude potřeba každou ruku k tomu, aby pomohla získat podporu pro Vysočinu. Bude to těžké. Znovu rozběhnout firmy, hotely, restaurace, služby, ale i fabriky. To bez pomoci od státu nepůjde.

Jak si představujete svou budoucnost - ve vysoké politice nebo coby starosta Nového Města na Moravě?

Vždycky zůstanu Novoměšťákem. A chci zůstat i na radnici. Ta práce pro mne hrozně moc znamená. A právě v současné situaci si to uvědomuji víc než jindy. Zároveň ale chci, aby v Praze byl někdo, kdo se fakt za naše lidi popere. Bude to potřeba. Za ty roky už vím, že bez osobního nasazení a tlaku vám zadarmo nikdo nic nedá. Takže mým plánem je stát se vyslancem našich lidí v Praze. Někým, kdo bojuje za náš okres a ze jeho lidi. A přiváží jim dobré zprávy.

Lze skloubit obojí?

Nechci mít dvě uvolněné a placené funkce. To odmítám. Mám jen jeden žaludek a stačí mi jeden plat. Na radnici chci zůstat, ale ne jako uvolněný starosta s výplatou. Mám to promyšlené, takhle to zvládnout jde. Jak už jsem říkal, bez práce pro město bych strádal, mám ji rád a nechci o ni přijít.