„Je to jeho splněný sen. A je to úžasný úspěch. Ani se nedá popsat, jak mu zářily oči, když přijel domů,“ skládá manželovi poklonu jeho žena Eva Šenkýřová.

Mistrovství světa v muškaření, tedy chytání ryb na umělou mušku za pomoci muškařské šňůry a prutu, se tentokrát uskutečnilo v České republice. Rybáři tahali ryby z řeky Moravy. „Byly tam týmy z jedenácti států. Každý tým se skládal ze čtyř závodníků. Z České republiky tam kromě mě byl kolega z Velké Bíteše a dva rybáři ze západních Čech,“ popisuje Miloslav Šenkýř.

Členství v týmu si musí každý rybář nejdříve vybojovat. Postup jim zaručí body nasbírané v jednotlivých závodech. „Během roku vznikne muškařský žebříček. Od prvního až do tisícího místa,“ vysvětluje Miloslav Šenkýř.

Romana Bělohlávková (SPOLU/Bez politické příslušnosti, navržena KDU-ČSL).
Ve Žďáře mění místostarostu. Romanu Bělohlávkovou nahradí Rostislav Dvořák

Díky letošní výhře má i jistotu dalšího postupu. „Příští rok se koná mistrovství světa v Itálii. My se ho můžeme zúčastnit proto, že letos kvůli covidu nominace neproběhly. Takže má náš tým automaticky nárok se mistrovství zúčastnit,“ objasňuje rybářský mistr, který s muškařením začal v osmnácti letech.

„Rybařil jsem už dříve, ale ne tímto způsobem. Muškařina mě upoutala až později,“ dodává.

Své zkušenosti a lásku k tomuto druhu rybaření předává i dál. „Já jsem se od něj muškařinu učil. Pomáhal mi vybírat vybavení a ukazoval mi, jak vázat mušky,“ chválí Miloslava Šenkýře jeho kolega rybář Bohuslav Matuška.

Oba dva jsou členové Moravského rybářského svazu, pobočného spolku Vír, „Rybářský spolek má ve Víru dlouholetou tradici. Dříve měla tato organizace přes tisíc členů. To bylo v době, kdy se chytalo ještě v horní přehradě, ve Víru I. V poslední době se pohybuje členská základna okolo sto třiceti členů. Nejsou to jen místní rybáři, ale také třeba chalupáři z Brna a dalších míst,“ konstatuje Bohuslav Matuška.

Originální japonská kamenná zahrada Pavla  Šimona ve Sněžném. Prohlédnout si ji mohou všichni zájemci.
Bonsajové kochání a Japonsko za humny. Šimonovi ve Sněžném ukazují zahradu

Vírští rybáři se o zánik svého spolku bát nemusí. Následovníky si vychovávají sami. „Covid přivedl spoustu nových rybářů. Někdo si pořídil pejska, jiný začal rybařit. Obě moje dcery rybaří. A mám taky dvě vnoučata, ta už se o rybaření také zajímají,“ usmívá se Miloslav Šenkýř.

„Já sice nerybařím, ale chystám se na to. Zatím jsem se na rybaření dívala jen s úctou a zpovzdálí. Ale příští rok se snad do toho také pustím,“ přidává se Eva Šenkýřová.