Dílna se do Martinic přesunula v roce 1969 a zabydlela se u Aloise Drápely v čísle dvanáct. „Tehdejší páter Ambroz byl kampanolog, podle zvuku poznal, zda je zvon v pořádku. Zvony ulil mistr zvonař Gabriel Knoss z Brna,“ pokračuje Michal Drápela.

Zvonařskému mistru pomáhali při práci i místní. „Hlavně Josef Šoukal a bratři Jaroslav a Miroslav Drápelovi, kteří při lití zavedli mechanizaci. Z Velkého Meziříčí se na pracích u zvonů nejvíce podílel Jiří Plch,“ vyjmenovává starosta.

Martinické zvony pak putovaly na věže do celé republiky. Do Velkého Meziříčí, Cetkovic, Letovic, Oslavan, Pavlic u Znojma a na další místa. „Jeden byl také ulitý pro martinickou zvoničku. Dostal jméno Alois. Správně měl být ale pojmenovaný Anna, protože na svátek svaté Anny se v obci držela pouť. Nebo Martin. Podle historického obecního razítka obce Martinice,“ míní Michal Drápela.

Martinické zvony obec natolik proslavily, že to přilákalo i vzácnou návštěvu. „Martinice poprvé v historii navštívil biskup, který si přijel prohlédnout výrobu zvonů. Pak tu sloužil polní mši svatou,“ připomíná významnou událost v historii Martinic starosta.

Dva ze zvonů, které byly v Martinicích ulity, jsou dnes uloženy v budově tamního obecního úřadu. „Jeden z nich je Alois, který měl být použitý pro zvonici v Martinicích. Ale nakonec se tak nestalo,“ uzavírá Michal Drápela.