Pondělní ráno a část dopoledne strávil ve Žďáře. Na další úsek z 422kilometrové trasy se vydal krátce před desátou hodinou. Na sobě pět vrstev oblečení od tílka po bundu, zateplené elasťáky, šátek přes pusu, rukavice a čepici. „Nemusím pospíchat, mám v plánu relativně krátkou vzdálenost. Asi 35 kilometrů do Chotěboře. Cílem běhu není zdolat rekord, jde o protest proti bezpráví, které mi způsobila děčínská městská policie," pronesl včera čtyřicetiletý fotograf a maratonec.

V ten okamžik měl v nohách 105 kilometrů, za zády sněhové přeháňky a silný vítr. Připustil, že kvůli vichru v uplynulých dnech spíše chodil, než běžel, i přesto to bylo prý hodně vyčerpávající. „Tři poslední kilometry do Dolních Kounic jsem se mohl svézt. Ve sněhové vichřici mi zastavil řidič. Odmítl jsem, ačkoliv jsem byl na pokraji sil a věděl jsem, že ty kilometry budou hodně kruté a dlouhé. Nemohu si dovolit podvádět, musím trasu ujít vlastníma nohama," řekl Řízek. S sebou si nesl batoh s náhradním oblečením, hygienickými prostředky, léky a gely, litrem pití, energetickými tyčinkami nebo třeba čokoládou.

Z Chotěboře zamíří do Kutné Hory, další den dorazí do Nymburku a odtud poběží do Mšena. PředpoSlední den stráví v Žandově, kde se má setkat s rodiči. V neděli 24. března zdolá závěrečnou trasu z Benešova nad Ploučnicí do Děčína. „Na běh přes republiku jsem se v podstatě vydal bez tréninku. Poslední závod na 12,5 kilometru kolem Máchova jezera jsem absolvoval v lednu," nechal se slyšet Marek Řízek, který s maratony začal před deseti lety.

------------

Proč běží?

Čtyřicetiletý Marek Řízek tvrdí, že během napříč Českou republikou bojuje proti bezpráví způsobenému jeho osobě Městskou policií v Děčíně. „Při incidentu před šesti lety mě mohli strážníci i zabít. Byl jsem v bezvědomí. Navíc ředitel strážníků o mě pronesl lživé informace. Nechci s nimi bojovat násilím, ale dát jim touto aktivitou najevo, co dokážu po tom, co mi udělali," řekl včera děčínský vytrvalec. Běžet se rozhodl až nyní, protože jeho boj přes soudy je neúspěšný.