Kamínková hra, do níž už se zapojily tisíce lidí, je jednoduchá. Malí i velcí malují na kamínky skromnější i složitější kresby. Prostě to, co je právě napadne, co se jim líbí nebo co vidí okolo sebe. Někteří sází pro změnu na písmenka a ozdobí kamínek jednoduchým nápisem. Pokud jsou členy některé z kamínkových facebookových skupin, pak na druhou stranu kamínku napíší její název a doplní jej poštovním směrovacím číslem. Kamínky pak nechávají položené na nejrůznějších místech. Tak, aby je mohl kdokoliv najít.

Ti, kdo kamínek najdou, se mohou rozhodnout, co s ním. Buď si jej ponechají, a zároveň přispějí libovolnou částkou na jakýkoliv charitativní účet nebo jej zase „pošlou“ dál. „Taky už jsme jeden kamínek našli, děti z toho měly ohromnou radost. Nedaly jinak, museli jsme si ho nechat. Zatím jsme na žádný charitativní účet nic neposlali, ale měli bychom. Ať mají ty malované kamínky smysl,“ zauvažovala Jana Kratochvílová.

Některé z malovaných kamínků jsou hotovými uměleckými díly. „Ráda si je prohlížím na facebooku, je úžasné, co někteří dokážou namalovat. Úplně zírám, kolik šikovných lidí u nás je,“ nechala se slyšet Simona Jandlová z Nového Města na Moravě.

Stejně jako vše, i kamínková hra má svůj líc i rub. Ne všichni si myslí, že je skvělá a dokonalá. „Trochu z toho mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu to dělá radost všem věkovým kategoriím, na stranu druhou pod vrstvou barvy a laku je kus přírody, který člověk ničí. V jedné facebookové skupince dokonce byla fotografie, kde někdo pomaloval obří kámen přímo v přírodě. To se mi zásadně nelíbí,“ přidala svůj názor Ivona Nečasová ze Žďáru nad Sázavou.