Nebe se však po chvíli umoudřilo a na místo přicházeli další zájemci o pohled na Žďár z jiného úhlu. „Bylo to super. Ten chlapec, co nám dělal kormidelníka, byl moc milý. Svezli jsme se až k mostu před Klafárkem. Tam začalo být mělko, tak jsme se otočili. Pětiletá Šárka se ze začátku bála, kdo nás otočí,“ usmívala se bezprostředně po projížďce Draha Vondráková.

Odpoledne, kdy se její děti ocitly na lodi poprvé, si užívala s rodinou a přáteli. „Jsem místní, město znám, ale tohle byl opravdu jiný pohled. Koukali jsme například, jak je vybouraná Žižkova ulice. A musím říct, že mi občas dělalo problém se zorientovat, kde zrovna jsme. Je to prostě všechno jiné,“ popsala Draha Vondráková.
Mladší účastníci si mohli vyrobit záložku do knihy se symboly malých skautů, tedy vlčat a světlušek, i těch starších. U dalšího stolečku si všichni mohli zkusit vázat uzly – například ambulanční, dračí, vůdcovský, liščí, lodní, rybářský, dobráček, turbánek, zkracovačku či přátelský uzel. „Nejtěžší je asi ten turbánek,“ poznamenala Lenka Roučková z pořadatelského týmu.

Další stanoviště bylo připraveno pro soutěživé. „Závodníci musí běžet a postupně se správně obléci do vesty, nasadit helmu a popadnout veslo,“ přiblížila aktivitu Michaela Röhrichová. „Vesta je jednak k tomu, aby když někdo spadne do vody, aby ho nadnášela, ale hlavně k tomu, aby se topící lépe zachraňujícím uchopil. Helma je dobrá, když se jede na divokou vodu, aby si ten, kdo spadne do vody, neublížil na hlavě,“ připomněla její kamarádka Barbora Blažíčková. Odměnou soutěžícím byly dva pohledy a pexeso.

Oříškem pro většinu příchozích však bylo lasování. „S tím malým lasem to jde každému, protože je to méně lana a mnohem snáz udrží potřebný tvar samo o sobě. U toho delšího je potřeba laso vůbec správně uchopit do ruky. Druhým uměním je nahodit smyčku do správného tvaru, což je velice individuální, každý volí trochu jinou taktiku. No a pak už je to jen správná práce zápěstím, asi jako když se míchá s polévkou,“ radila všem trénujícím Zuzana Žáková.