„Osmého května nám u domu zazvonil cyklista, že je mezi Radonínem a Budčí sražený kus. Jeli jsme se na místo podívat, podle krvavých stop bylo zřejmé, že se něco stalo. Ležela tam zhaslá srna, vyvrhnutá od auta, a na ní bylo jedno srnče už studené a mrtvé. Druhé žilo," popsal myslivec Radek Pešl.

Srneček byl ještě od plodové vody, tak ho doma očistili a o čtyři hodiny později se mu poprvé pokusili dát napít kravského sušeného mléka. Ze začátku pil po pěti hodinách, nyní po třech a spořádá vždy do půllitru mléka. „Jde o příkrm pro malé kozičky, jenž máme od souseda, chovatele ovcí a koz. Sem tam si už utrhne nějaký ten lupem a chodí babičce na keře. Asi zkouší, co je dobré. Rovněž se rád schovává v česneku," podotkla Erika Pešlová s tím, že v noci k němu kvůli krmení vstává třináctiletá dcera Nela.

Přes den zůstává Bambi venku, buď v dětské postýlce, nebo chodí po zahradě. To ho pak někdo z rodiny hlídá, v péči se střídá celá rodina. Na noc si Bambiho Pešlovi berou do domu, spí v proutěné truhle od hraček. Až bude větší, zřídí mu na zahradě výběh. Radek Pešl předpokládá, že příští rok v období říje ho budou muset pustit, nebo sám uteče. Možná se vrátí, možná zůstane v lese.

Účastníci mysliveckého fóra se o nálezu bavili, Pešl se s nimi radil, jak se má o srnečka starat. Kolegové měli prý spíše zkušenosti s tím, jak udržet na živu několikadenní srnče opouštěné matkou než právě narozené. „Vzhledem k tomu, že srneček nepoznal srnu, takže od ní ani nezískal sací instinkt. Naučili jsme ho pít z dudlíku lahve, takže to bylo jednodušší. Kdyby okoštoval od srny a teprve poté se dostal k lidem, myslím, že by to bylo horší," tvrdí Radek Pešl.

U Pešlových to není první odchované srnče. Již jeho prarodiče se postarali o srnku Zuzku a srnce Pepka.

„Za svou dlouhou praxi jsem se s podobným případem nesetkal, ani jsem o něm nečetl v literatuře. Je hodně těžké vypiplat srnče, natož čerstvě narozené," poznamenal Oldřich Sedlář, jednatel Okresního mysliveckého spolku Žďár nad Sázavou.