Více než osm set dospělých návštěvníků a nespočet dětí mohlo obdivovat jeho holuby, za něž na výstavě získal čestnou cenu. Ta však není jeho první a zřejmě ani poslední. Chovatel by v budoucnu rád sbíral ocenění i za své králíky plemene meklenburský strakáč modrý, které nikdo jiný na Žďársku nechová.

Čestnou cenu jste získal za své holuby, o jaké plemeno se jednalo? Vystavoval jste i jiná zvířata?

Vystavoval jsem plemeno holubů moravský pštros modrý kapratý, které tam už nikdo jiný neměl. Kromě toho jsem na výstavě měl dvě kolekce králíků, za ty jsem ale žádnou cenu nezískal.

Jaká plemena holubů, kromě toho nyní oceněného, ještě chováte?

Mám také tři páry plemene, jehož přesný název zní slezský voláč červený bělouš. Ty bych v budoucnu také rád vystavoval.

Podle čeho vybíráte kusy, které by mohly uspět na výstavě?

Samozřejmě zvířata vybírám podle vzhledu a typu, na to existují určité parametry. Mládě posuzuji podle daných vzorníků, podle kterých se hodnotí i na výstavách. Tam je určeno, jak má zvíře vypadat, kolik by mělo měřit, jakou musí mít kresbu a podobně.

Kolik už jste za svoji chovatelskou kariéru nasbíral cen a která je pro Vás nejcennější?

Cen mám zhruba dvanáct, ale nejvíce si vážím té z loňského roku, kdy jsem byl vyhlášen nejlepším chovatelem drůbeže ve žďárském okrese. Je to soutěž, v níž je hodnocena úspěšnost chovatele za celý rok. Záleží na tom, kolika výstav se člověk účastní, a samozřejmě také kolik tam posbírá ocenění.

Máte nějaký svůj velký profesní cíl, vysněný úspěch na výstavě?

Rád bych uspěl se svými králíky, mám poměrně vzácná plemena meklenburský strakáč černý a meklenburský strakáč modrý. Černého tady jeden chovatel má, ale modrého chovám z celého žďárského okresu jenom já.

Jana Ševčíková