Bronzovou desku s datem 17. listopad a nápisem Den boje za svobodu a demokracii odhalili zástupci Žďáru nad Sázavou v symbolických 17 hodin a 11 minut na budově bývalého městského úřadu v horní části náměstí Republiky vedle busty Tomáše Garriqua Masaryka.
„Mám radost, že Žďár bude mít po sedmadvaceti letech místo, kde si bude moci výročí sedmnáctého listopadu připomenout," popsal starosta Žďáru Zdeněk Navrátil.
Místo, kde kterém pamětní deska visí, se stávalo centrem setkávání i v minulých letech. „Chceme zde s vděčností vzpomínat na lidi, kteří se zasloužili o svobodu a za demokracii položili i své životy," doplnil místostarosta Josef Klement.
Včerejší večer byl připomínkou nejen roku 1989, ale také 17. listopadu 1939 a studentů, kteří tehdy byli popraveni. „Byl bych rád, aby sedmnáctý listopad nebyl jen dnem v kalendáři, ale aby se stal symbolem našeho každodenního boje se sebou samým, abychom nebyli lhostejní k okolním událostem a dokázali být vzorem také pro svoje děti," apeloval Klement.
Zástup lidí s lampiony a svíčkami provedl centrem Vít Bohumil Homolka, aktivní účastník listopadových událostí ve Žďáře nad Sázavou, kterému bylo v době revoluce třicet let. Promluvil u pamětní desky, poté lidi zavedl k restauraci U Labutě a k morovému sloupu.
„Restaurace U Labutě byl tehdy podnik čtvrté cenové skupiny a dům byl vybydlený a opuštěný, ale to nejdůležitější se odehrávalo tam," upozornil Homolka.
„Četlo se tu třeba Slovo k dnešku, které ve Žďáře podepsalo několik set lidí. Ve výčepu na lednici byla v Labuti také jedna z mála televizí ve městě a dokonce i video, což tehdy byla veliká vzácnost. Pouštěli jsme na něm ukázky ze zásahů v Praze. Videokazety i letáky mám schované dodnes," vyprávěl Homolka.
