Líh prý doslova tekl potokem. „V Heřmanově se pak týden nikdo nekoupal, protože místní použili všechny nádoby na to, aby pochytali co nejvíce lihu,“ usmála se starostka.

Líh se prý tehdy dostal i do místního rybníčku, a tak si na své přišly i kachny. A spolu s nimi i další vodní ptactvo.

close Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili. info Zdroj: Deník zoom_in S pálením se v místním lihovaru, který v obci stával už od roku 1835, skončilo v padesátých letech minulého století. Budova pak nějaký čas sloužila coby kovárna místních družstevníků. V sedmdesátých letech minulého století vzala slavná éra heřmanovského lihovaru zasvé. Budova šla k zemi. Zůstal po ní jen komín, který se stal dominantou obce. „Náš lihovar patřil mezi nejstarší lihovary na Moravě. Svému účelu sloužil až do druhé světové války. Po ní se tam líh přestal pálit,“ řekla starostka.

Na nepoužívaném komíně se časem usadili čápi. A jsou tam dodnes. „Když se pak lihovar měl bourat, dali si místní podmínku, že komín zůstane. A tak díky čápům máme raritu. Část návsi zabírá vysoký komín s čapím hnízdem na vrcholu,“ podotkla starostka.

Heřmanovští jsou na „své“ čápy hrdí. Každé jaro pozorují jejich přílet, hlídají hnízdění, počítají jejich potomky a sledují čápy při odletu na „zimní dovolenou“. „Na jaře to bývá hodně zajímavé. Většinou je to tak, že nejprve přiletí čapí tatínek a čeká na svou družku. Mezitím doletí mladí čápi a začne boj o hnízdo. Nalítávají na komín a starší čáp si své hnízdo brání,“ popsala jarní boje Pavla Chadimová.

O heřmanovské čápy se zajímají i ornitologové. Ti je jezdívají společně s hasiči, kteří poskytnou potřebnou techniku, pravidelně kroužkovat. Na cestu za čápy se ornitologové a hasiči vydali i loni. „Čápi byli kroužkováni ve Stránecké Zhoři, Netíně, Křižanově, Dolní Libochové, Měříně, Heřmanově, Skřinářově, Osové a v obci Lavičky,“ potvrdila mluvčí vysočinských hasičů Petra Musilová.