Mnozí při své sběratelské vášni ale zapomínají sledovat, zda se nenacházejí v národní přírodní rezervaci (NPR). Ty jsou u Radostína hned dvě: NPR Dářko a NPR Radostínské rašeliniště. Do těchto území není veřejnosti vstup povolen. Ve středu ráno se k největšímu rybníku Vysočiny vypravili redaktoři.

Půl hodiny čekání a z lesa v Národní přírodní rezervace Radostínské rašeliniště vyšel dvaasedmdesátiletý chalupář Bohuslav. Ten na borůvky do okolí Radostína vyráží takřka denně.

„Dříve se to tady tolik nehlídalo, to jsem ještě jezdil sbírat na starém kole, které jsem pak někde nechal opřené o strom a trhal třeba půl dne. Jednou mě ale načapali, a od té doby jsem opatrnější. Letos je borůvek plno, chodím několikrát týdně, ale raději pěšky a buď brzy ráno, nebo až k večeru, kdy les zeje prázdnotou,“ popisuje taktiku důchodce.

Oproti předchozím rokům potkávají terénní hlídky ochranářů z CHKO Žďárské vrchy hříšníků, jako je dvaasedmdesátiletý Bohuslav, méně. Není to však pravděpodobně způsobeno nepřítomností borůvkářů v lese, ale spíše jejich opatrností. „Myslím si, že návštěvnost oblíbených lokalit Dářko a Radostínské rašeliniště je pořád stejná, jenom na sběrače při obchůzkách prostě nenarážíme tolik jak dříve,“ říká pracovník terénní služby Správy chráněné krajinné oblasti Žďárských vrchů Lubomír Dajč.

O lidech, kteří chodí na území rezervace sbírat často třeba i desítky let, ochranáři vědí a jejich prohřešky obvykle řeší jen domluvou. „Ti lidé jsou zvyklí tam chodit odjakživa, takže teď těžko chápou, že se to najednou nesmí,“ vysvětluje důvod, proč ochranářské hlídky upřednostňují lidský přístup před pokutami, Lubomír Dajč.

Velkou roli hraje také fakt, zda sběrači trhají lesní plody ručně, či používají hřebeny, které ničí borůvčí i další rostliny. Pokud by se zjistilo, že se jedná o právnickou osobu, může viníkovi hrozit pokuta až přes sto tisíc korun. Fyzické osoby se mohou obávat částky do sta tisíc.

Mnozí lidé se ale obávají sběru lesních plodů kolem Dářka zbytečně, zapovězena je jim totiž jenom samotná národní přírodní rezervace, která se nachází pouze po jedné straně lesní cesty. „Do běžného lesa mohou lidé sbírající lesní plody vstupovat bez problémů, samozřejmě pokud tam není z nějakého důvodu, například kvůli kalamitě, zakázán vstup,“ vysvětluje Dajč.

Ačkoliv se sezona borůvek už chýlí ke konci, ochranáře čeká ještě druhé kolo obchůzek „borůvkářských“ oblastí. Na podzim totiž dozrává klikva, jejíž sběr patří takřka k folkloru obyvatel Radostína i dalších přilehlých vesnic v okolí Velkého Dářka.

-------------

Po značených cestách mohou lidé kamkoliv

Žďár nad Sázavou/ Zatímco někteří lidé při sběru lesních plodů značení národních přírodních rezervací (NPR) ignorují, jiní jsou naproti tomu přehnaně opatrní. Často je za tím ale jen nedostatek informací o tom, jaké podmínky o pohybu v chráněné krajinné oblasti (CHKO) platí.

Chodí-li turisté či sběrači plodů po lesních cestách, značených turistických nebo naučných stezkách, mohou být i v NPR bez obav. „Pokud po lesní cestě mohou jezdit auta a těžká technika, nepoškodí přírodu ani procházející lidé. Důležité je, aby nevstupovali mimo cesty,“ říká terénní pracovník Správy chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy Lubomír Dajč.

On i jeho kolegové na území Žďárských vrchů chodí na pravidelné obchůzky téměř každý den. Letos se ještě s žádným významným porušením zákona nesetkali a neudělili ani žádnou pokutu.

Území CHKO Žďárské vrchy má rozlohu 709 kilometrů čtverečních a nachází se v něm celkem čtyři národní přírodní rezervace, které zabírají zhruba jedno procento celé plochy.

Nejstarší z nich je Žákova hora, tam však ochranáři s porušováním zákona mnoho problémů nemají.

Více potíží zaznamenávají ve zbývajících třech oblastech. „V NPR Ransko se lidé pohybují v zakázaném prostoru hlavně na jaře, kdy se chodí dívat na kvetoucí bledule. V létě je rušno zase na Radostínských rašeliništích kvůli sběru borůvek a na podzim lidé míří na Dářko, kde sbírají klikvy,“ popisuje Dajč.

NPR je označena jednak cedulemi, jednak červenými pruhy na kmenech stromů. Při vstupu do rezervace lidé mohou vidět dva pruhy, při odchodu, tedy z druhé strany, pouze jeden.

Kromě NPR je ve Žďárských vrších i devět přírodních rezervací. V nich sice nepanují tak přísná pravidla, ale i tam je sběr lesních plodů zakázán.
„Většina dílčích pravidel je upravována vždy pro konkrétní rezervaci a návštěvníci se o nich dozví z informačních tabulí,“ říká Dajč.

Skalní útvary, které jsou pro Žďárské vrchy typické, patří obvykle mezi přírodní památky, kde se návštěvníci žádných významných omezení obávat nemusí.

Opět ale platí, že pravidla pobytu v konkrétním místě upravují informace na cedulích.

Jana Ševčíková