„Zbytečný pohyb ve vysokém sněhu pak vede k nadměrné spotřebě tukových zásob zvěře jejímu vyčerpání. Když zvířata spálí tukové zásoby, dojde na svalovinu. Takové hubnutí může především u slabších kusů končit úhynem,“ vysvětlil Oldřich Sedlář, jednatel Okresního mysliveckého spolku ve Žďáře nad Sázavou.

Všichni lidé, kteří v zimním období vyrážejí do přírody, by podle něj měli respektovat, že les je především domovem zvěře. Pokud se tam přesto rozhodnou vypravit, vyhnout by se měli zejména okolí krmelců.

Tam totiž zvěř konzumuje potravu, kterou jí myslivci v těchto mrazivých dnech pravidelně dodávají. Po nasycení potom zvířata obvykle v nejbližším okolí krmelců odpočívají, a pokud jim člověk takový klid pro odpočinek nedopřeje, prchají do houštin, kde následně z hladu působí škody například okusování stromů.

Dalším nebezpečím pro lesní zvěř jsou podle myslivců psi, již často rekreanty na jejich procházkách nebo lyžařským výpravách přírodou provázejí.
Psi pobíhající lesem „Nedávno jsem poblíž svého krmelce, který se nachází mezi Stržanovem a Světnovem, viděl lyžaře, kolem nichž dva psi volně pobíhali. Pokud takový pes zaznamená stopu zvěře, pustí se po ní. I když pak zvíře nechytí, stačí, že jej prožene. Zvěř uštvaná únikem v hlubokém sněhu pak při odpočinku může prochladnout, dostat zápal plic a uhynout,“ popsal Oldřich Sedlář. Takovýto konec pak může potkat i zdravé kusy, které mají dostatečné tukové zásoby.

K tomu, aby zvěř začala zběsile unikat, totiž navíc často stačí jenom pouhý pach psa, který u lesní zvěře vyvolává přirozený strach z šelmy – predátora. „Dosud nebyla situace tak špatná, sněhu ještě v lese nebylo tolik a držel se hlavně na stromech. Teď ale poměrně dost sněží a pohyb v závějích bude pro zvěř čím dál problematičtější. Pokud se ke sněhu přidá navíc i mráz, je to ta nejhorší kombinace. Lidé by se proto měli snažit, aby zvěř k úniku vůbec neměla důvody,“ zdůraznil Oldřich Sedlář.