Prvními chovateli včel na českém území byli včelaři lesní, takzvaní brtníci. „Svá" včelstva měli v dutinách stromů, ke kterým čas od času přicházeli a vybírali medovou nadílku. Později ale začali dělat nové včelí příbytky poblíž svých domovů.

Dnešní včelař má k dispozici pomůcky, o kterých se našim předkům ani nesnilo. Jak moc se včelaření během desítek let vlastně změnilo? „Změnilo se to hodně. Začínal jsem před padesáti lety a právě tehdy se začala chovat takzvaná kraňská včela," říká osmdesátiletý včelař z Nového Města na Žďársku František Martinec.

Odborníkům bude znít jméno včela kraňská určitě povědomě, ale co si má pod tímto názvem představit laik?

Tento druh včely pochází ze Slovinska a vyznačuje se tím, že jeho královna je plodnější, takže včelstvo potřebuje pro svůj rozvoj větší prostory. Dříve se včelařilo v menších úlech, říkalo se jim stojánky. Tam se chovaly naše původní včely, které nepotřebovaly tolik prostoru, ale také nedaly tolik medu.

Chovají čeští včelaři i původní českou včelu?

Chovají, někteří zůstávají stále věrni tradicím. Hodně jich ale přešlo na chov včely kraňské. Ti museli vyměnit úly, protože malé úly, které vyhovovaly našim původním včelám, byly opravdu malé. Včely se v nich neudržely, úl se brzy zaplnil, a tak chtě nechtě musely použít svého pudu sebezáchovy a vyrojily se.

S prostornějšími úly ale musely přijít i novinky ve vnitřním vybavení včelích příbytků, ne?

Samozřejmě, že se musely udělat i nové, větší rámky. Dnes je včela kraňská nebo také kraňka, jak ji mezi sebou nazýváme, natolik rozšířená, že většina včelařů nejen u nás, ale i v celé střední Evropě včelaří ponejvíce s touto včelou.

V čem se včela kraňská ještě liší od české včely?

Je proti našim původním včelám podstatně mírnější. Není tak agresivní a bodavá. Když jsem začínal, tak si pamatuji jednoho staršího včelaře, který měl ještě staré úly. V jednom z nich měl takové včely, že když otevřel zadní dvířka a neměl to dobře utěsněné, tak to bylo jak „hrníčku vař". Z každé, byť sebemenší dírky, vylézaly včely. A nejenom, že vylézaly, ale okamžitě bodaly. Včely kraňské jsou mnohem mírnější, proto je mají včelaři raději.

Takže je to spíš takový domácí mazlíček?

Jak pro koho, pro mě ano. Já chodívám ke včelám bez kukly. Před několika dny jsem například sundával roj a sousedi se moc divili, že jdu k němu jen tak. Vysvětloval jsem jim, že nic nepotřebuji. Roják jsem měl a žebřík tam stál. Takže jsem měl v podstatě všechno připravené. Za chvilku jsem taky odcházel, bylo hotovo.

Ne každý si ale troufne ke včelám jen tak.

Někdo se kuklí, to ale není vždycky dobře, zvlášť, když toho na sebe navleče až moc. Když se pak člověk potí, včely jsou na to háklivé. A zrovna tak se jim nelíbí voňavky nebo vody po holení.

Máte vůbec kuklu?

Mám, ale většinou ji vůbec nepoužívám. A stejně tak kuřák. Dřív ale včelaři museli pomůcky používat, aby se mohli bránit žihadlům. Zvlášť při rojení. To byl doslova postrach. Dnes díky mírnosti včely kraňské je to úplně jiné.

Vraťme se ale k tomu, co všechno se změnilo ve včelaření od doby, kdy jste začínal.

Určitě vybavení včelaře. Například medomety. Ty moderní jsou vyrobeny z nerezu a jsou programované nebo poháněné elektřinou buď z auta nebo ze sítě. Ty původní byly mnohem menší a byly na kliku, na ruční pohon. Můj první medomet byl dokonce ne na kliku, ale na takový kožený řemínek, kterým se navrchu točilo. Ten nahrazoval ozubená kola. A když už se ptáte, co všechno se změnilo, pak se změnily i druhy včelařů.

Druhy včelařů?

Ono je to tak. Dříve včelařili většinou lidé z venkova, kteří se živili zemědělstvím, a včelaření bylo jejich koníčkem. Dnes se vyvinula další kasta včelařů ti včelaří profesionálně. Včelařství je pro ně hlavním zdrojem obživy. Mají pět set i tisíc včelstev rozvrstvených v různých oblastech. Jejich vybavení je také úplně jiné. Mají vytáčecí linky, kde to jde jedno za druhým. Na odvíčkování, které se většinou dělá ručně, mají mechanismy, které dokážou rámky odvíčkovat samy.

A neztrácí to trochu to kouzlo, které stará včelařina mívala?

Samozřejmě že ano. Ale včelařina jako koníček je naprosto něco jiného než včelařina jako zdroj obživy. Kdo to má jako koníčka, ten si s tím hraje. Kdo má ale stovky včelstev, ten už musí dodržovat jakési technologické postupy a nemůže hledět na to, zda tam je to nebo ono. Když přijde na stanoviště a má tam padesát včelstev, tak dělá jednu operaci. Když krmí, tak všechny naráz. Když dává medníky, tak také všechny najednou. Jinak to nejde, to by nic neudělal.

Kolik vy vlastně máte úlů?

Mám jich jenom sedm. Mám je v maringotce na jedné takové lokalitě v areálu bývalého plemenářského podniku. Před několika lety mě potkal včelí mor, takže jsem musel všechno zlikvidovat.

Včelí mor je spolu s varroázou asi největší nepřítel včelařů, ne?

Bohužel. Nemoci nás trestají. Mor je nejhorší, protože pokud se vyskytne, tak se musí všechno zlikvidovat. Předpisy pro boj proti moru jsou neúprosné, nařizují likvidaci ohněm. Další nemoc, která nás sužuje už mnoho roků a poslední dobou se navíc stupňuje, je varroáza. Letošní zimu zanechala v České republice třicetiprocentní ztráty. Na podzim, jak víme, se u nás zazimovalo zhruba půl milionu včelstev a třicet procent je přibližně sto padesát tisíc. Takže letošní zima znamenala pro včelaře takhle velký úbytek.

Obávají se včelaři ještě něčeho?

Krádeží, které se začínají vyskytovat ve velkém. Jsou hlášeny ztráty mnoha úlů. Včelaři kradou včely včelařům. Nejen úly samotné, ale dokonce i celé maringotky. Dělá se to na objednávku.

Pojďme k něčemu veselejšímu. Jaký med máte nejraději?

Já mám rád každý med, protože každý med je dobrý a zdravý. Každému zájemci o med ale vysvětluji, že nekvalitnější a nejzdravější med je ten jarní, květový. Včely, které jej sbírají, nevezmou z květů sladinu, pokud je květ starší než čtyři dny. Takže tento med je čistý.

Pokud vím, tak většina lidí spíše upřednostňuje tmavý lesní med, není to tak?

O tmavý lesní med je opravdu největší zájem. Většinou ale lidé nevědí, že tento med vzniká z výkalů mšic, které nabodávají jehlice nebo listy na stromech. To, co jim projde zažívacím ústrojím, a co pak zůstává na jehlicích a na listech, sesbírají včely a udělají z toho tmavý med. Tmavý med, protože je z výkalů a z produktů stromů obsahuje podstatně více minerálů a všelijakých příměsí. Tím je bohatší. Ale zdravější je med květový. Ovšem poměrně brzo tuhne.

A co vy jako včelař říkáte na takové ty doma dělané medy, jako je třeba pampeliškový?

Už jsem je ochutnával, a když se to dobře udělá, tak to nejde nijak zvlášť poznat od jarního květového medu. Lidé mají na podobný med všelijaké recepty. Ale je to náhražka. Člověk v tomto případě nahrazuje včelu. A včela má na výrobu medu milion let staré předpisy, jak ho dělat. Člověku se to nikdy nemůže podařit stejně.