Vídeňská kronikářka dříve hodně publikovala, a to především historické články. Právě díky této aktivitě ji před lety zkontaktovala dcera Františka Marka. „Věděla, že občas přispívám do novin. A ráda si moje články četla. Přišla mi říct, že našla na půdě za trámem zápisky svého tatínka, které psal, když byl coby zajatec v Rusku. Původně prý bylo těch sešitků více, ale za druhé světové války, když hrozila prohlídka domu, tak rodina raději všechno spálila. Zůstal pouze jeden, ten, který zapadl za trám,“ vysvětlila stručnost zápisků Jiřina Šťastová.

„11. 9. V Kemli se muselo vše kupovat. Byt jsme měli zase takový starý, rozbitý a zavšivený barák. V Kemli jsme mluvili s našimi i německými oficíry. 16. 9. byl odvod koní. V září jsou tu již studené větry. 28. 9. jsme byli v Rožděstvinu na robotě, kde jsme se nechali fotografovat. 1. 10. byl v Ičalkách oheň. Šli jsme tam. Byla to zajímavá podívaná. Lidé místo pomoci kouřili a dívali se, jak to hoří. Blátem jsme šli a padali jsme až po kolena. Byly tam takové díry, div jsme si jazyk nepřekousli. Jak jsme skočili do díry, bylo to něco pro zasmání pro Rusy. Sem tam některý málo pomáhá,“ zní část zápisu v deníku Františka Marka z roku 1915.

Na písmu v malém deníčku se podepsal zub času. Ne všechny stránky byly dokonale čitelné. „Snažila jsem se rozluštit, co se dalo. A přepsala jsem to na stroji. Sem tam něco chybí, zápisy začínají v roce 1915 a chybí konec, ten se nedochoval. Ale i přesto jde o velmi zajímavé čtení,“ konstatovala Jiřina Šťastová, která příběh zapsala i do přílohy vídeňské kroniky.

Zážitky lidí, kteří se aktivně účastnili první světové války, jí nejsou cizí. Její dědeček byl legionářem a často jí o tom vypravoval. „Byl v Rusku i v Itálii, říkával, že bojoval na Piavě. Často na Rusko vzpomínal, prý to tam bylo všechno strašně zaostalé. Naše vojáky tam velice chválili, prý byli ohromně šikovní, uměli všechno. A strýc byl také ruský legionář,“ podělila se o další zajímavé vzpomínky Jiřina Šťastová.