Vozy tu jsou z období první republiky až po modernější kousky. Společné mají to, že jsou stále pojízdné. Jejich majitelé jsou patřičně hrdí, že s nimi do Nového Města sami přijeli. A nejeden návštěvník kvůli tomu nostalgicky zamáčkne slzu. Čtyřiaosmdesátiletý Ladislav Fajman nadšeně vyrazí k Tatrovce, jakmile ji uvidí. „S tou jsem jezdil na vojně i u hasičů,“ povídá důchodce dojatě a pouští se do vyprávění, co s ní všechno zažil.
Za volantem Tatry strávil desítky let. „To auto bylo schopné vyjet všechno. Nevadilo mu bláto, ani sníh. Pamatuji si, jak jsme s ním jezdili i pod skokanskými můstky. Terén mu nedělal žádné problémy. Ale i ostatní auta jsou tady úžasná, některá další taky poznávám a seděl jsem v nich. Jenže Tatra je jen jedna,“ dodává s úsměvem.

Organizátor výstavy Miroslav Růžička popisuje, že každý kousek je pojízdný. „Každé vozidlo sem přijelo po vlastních kolech, ne na nějakém kamionu nebo vleku. Týká se to motorek i automobilů. Dohromady jich tu máme přes osmdesát. To už je slušný počet,“ říká předseda Klubu historických vozidel Žďár nad Sázavou s tím, že kromě Vysočiny dorazili automobiloví veteráni i z dalších koutů republiky.
Majitelé veteránů se na Svatováclavských slavnostech loučí s uplynulou sezónou. Spokojený s ní je Josef Krupica. Ten do Nového Města přijel s červeným broukem. „Takhle velké setkání máme letos naposledy. Jsou to sice skvělá auta, jenže přes zimu s nimi člověk mnoho nenajezdí. Zase až za rok,“ dodává Krupica a pochvaluje si zájem lidí.

Na druhém konci náměstí láká návštěvníky slavností trh. Vábí je vůně uzeného, sladkostí i bylinek. Stánkaři rozbalili své zboží a člověk neví, kam dřív skončit. Miloslav Stařík s rodinou to vyřeší jednoduše. „Prohlédneme si všechno. Když jsou v centru trhy, vždycky se přijdeme podívat. A nikdy to není to samé, pokaždé se najde něco nového,“ popisuje místní obyvatel.
Video: Na Vratislavově náměstí v Novém Městě si lidé užili trhy i přehlídku automobilových veteránů
Jeho hlas se mísí se smíchem dětí. Ty totiž opodál sledují vystoupení žonglérů. Stačí tři míčky a hraná nešikovnost, aby nejmladší propukali v smích. Jakmile představení skončí, nadšeně vypráví rodičům, co všechno viděli. A pak zamíří zpátky k veteránům, kde jejich počet od poslední návštěvy opět narostl. Takovou příležitost totiž letos už mít nebudou.