Své mužské oběti bičovaly, týraly a zavíraly do klecí. Nutno podotknout, že se muži stávali otroky dobrovolně a byli za to ochotni utratit i astronomické sumy. Starousedlíci v Černé byli zděšeni, když na ulici poprvé spatřili polonahé muže, kteří na vozíku táhli stejně spoře oděné ženy.

Zámek je pro místní i turisty už šestnáct let hermeticky uzavřen. Stal se z něj ráj sadomasochistů ve střední Evropě, kam jezdili (možná i stále jezdí) klienti až z USA a Nového Zélandu. Nový majitelé zámek pokřtili na Království jiného světa – The Other World Kingdom, známý pod zkratkou OWK. Toto království má dokonce vlastní rozsáhlé heslo v největší světové internetové encyklopedii Wikipedie. Ovšem pouze anglicky. Zámek se stal tajemným místem, o kterém nechtějí místní příliš mluvit ani dnes, kdy majitel tvrdí, že specifická zábava na zámku skončila.

„Není to tam už asi dva roky,“ tvrdí Aleš Sadil ze Zlína, vlastník společnosti OWK. Že není v OWK takový frmol jako dřív potvrzují i místní. Podle nabídky, kterou má OWK na internetu, to ale není úplně pravda, protože na letošní březen sháněli několik otroků pro filmování a fotografování.

Historie zámku v Černé se datuje od konce 16. století, kdy ho nechal v renesančním stylu postavit Jan Rafael Chroustenský. Jde o jednopatrovou budovu s dominantní třípatrovou hranolovou věží. Zámek byl začátkem devadesátých let vrácen původním majitelům a krátce nato prodán. Nový majitel nechal zámek nákladně opravit. Při rozsáhlé rekonstrukci byla odsvěcena a zrušena kaple sv. Antonína. Místo ní musela obec nechat postavit novou v centru Černé.

Hospodářské budovy zámku využívalo kdysi JZD. V zámku byl kulturní sál, kino, kancelář místního národního výboru, klubovny a na zahradě fotbalové hřiště.

Tajemství č. 1: Jiný svět

To všechno ale v polovině 90. let zmizelo za pětimetrovou zdí a od té doby se zámek stal tajemným místem a Královstvím jiného světa. Místem, kde od 1. června 1996 funguje uzavřená komunita se svými vlastními pravidly a zákony, kde vládne tvrdou rukou královna Patricia I. Království má vlastní měnu, pasy, soudy, policii, hymnu a vlajku.

Za tím vším je specifická zábava pro muže z celého světa. Zábava, za kterou jsou ochotni utratit desítky tisíc korun. Zboží, které si kupují je dobrovolné otroctví a snášení ženské nadřazenosti. Webové stránky podniku jsou asi jediným svědectvím toho, co se asi celou dobu za zdmi zámku dělo a možná ještě děje. Různých praktik byli svědky i místní lidé, kteří se už dnes nechtějí o dění v zámku bavit.

„Nevěřila jsem svým očím, když po silnici před domem kráčel nahatý muž a na vozíku táhl sexbombu s bičíkem,“ řekla Deníku před šesti lety trochu stydlivě jedna místní žena. Svoje jméno nechtěla vůbec zmínit.

Za šestnáct let byla jen hrstka „obyčejných“ lidí, kteří měli možnost do zámku nahlédnout. Například někteří řemeslníci. „Dělal jsem tam dveře. Viděl jsem toho hodně, právě proto o tom nebudu mluvit. Kupte si jejich knížku nebo videokazetu,“ řekl tehdy truhlář Jaroslav Simandl z Černé.

Prostředí zámku využili i k natáčení perverzích filmů. Na letošní březen prostřednictvím webových stránek sháněli několik otroků pro filmování a fotografování. „Už to skončilo asi před dvěma lety a zámek je na prodej,“ tvrdí ale současný majitel zámku Aleš Sadil ze Zlína.

Tajemství č. 2: Vlastnictví zámku

Jako stoprocentní vlastník s.r.o. The Other World Kingdom je Aleš Sadil uveden v obchodním rejstříku od roku 2005. Před ním figurovali ve firmě dva jiní podnikatelé ze Zlínska. Jenže i vlastnictví zámku je zahaleno tajemstvím. Podle místních byl tím, kdo skutečně investoval do oprav zámku miliony korun, podnikatel Michal Kašpárek ze Zlína.

Ten byl nedávno odsouzen za mnohamilionové podvody na osm let. Podle obžaloby měl Kašpárek jako předseda představenstva firmy Interpreter Investment Corporation (IIC) v letech 1996 až 1997 připravit asi tři tisíce lidí o 134 milionů korun. Soud ho nakonec uznal vinného z podvodů za sto milionů korun. Od lidí vybíral peníze a sliboval jim výhodné zhodnocení. Podle soudu ale neměl v úmyslu klientům výnosy ani úroky zaplatit.

Michal Kašpárek ale nefiguruje jako majitel zámku v žádných veřejně dostupných informačních zdrojích. Podle místních nemohl zámek oficiálně vlastnit, protože se bál, že se zámek kvůli jeho finančním problémům stane snadným soustem pro věřitele. To, že Michal Kašpárek na zámek jezdil, potvrzuji i místní lidé. Aleš Sadil pak Deníku potvrdil, že Michala Kašpárka zná. „Pracoval pro mě,“ řekl stručně Sadil.

Společnost IIC je od února 2000 v konkurzu. Podle ČTK si zástupci poškozených však velké naděje na navrácení svých úspor nedělají. Okradených však může být ve skutečnosti daleko více, než uznala policie, která vzala v potaz jen vklady do 1. července 1996. Podle zmocněnců mělo v IIC peníze asi jedenáct tisíc lidí. Asi pětina poškozených už nežije, další jsou vysokého věku. Lidé, kteří Michala Kašpárka znají, tvrdí, že se mohl stát obětí lidí, kteří se ho chtěli z neznámých důvodů zbavit.

Tajemství č. 3: Prodej

Tajemstvím je zahalen i prodej zámku. V roce 2008 ho měla podle Hospodářských novin v nabídce realitní kancelář Remax za 212 milionů korun. „Zatím jsme registrovali jednoho zájemce,“ řekla tehdy novinám makléřka firmy Adéla Cihelková. Dnes už však zámek nenabízí. Na otázku, zda má zámek v nabídce některá realitní kancelář v Česku, Aleš Sadil záhadně odpověděl: „Má i nemá.“

Nechtěl ani říct, za kolik je nyní zámek k mání. Podle neověřených informací je to za 185 milionů korun.

Aleš Sadil tvrdí, že už se na zámku specifická zábava pro muže nekoná. Tomu by nasvědčovaly i informace, že vybavení sklepa a dalších místností, které sloužily k uspokojování svérázných sexuálních tužeb, majitelé zámku rozprodali. „Odvezli to v nákladních autech,“ řekl Deníku zdroj z Černé.

Za celé šestnáctileté období se místním lidem zámek naprosto odcizil. „Zámek k životu v obci nepotřebujeme. Ani z něj nemáme žádný profit, protože je to soukromý objet. Neplatí nám ani za ubytování, protože nemají oficiálně nahlášená žádná ubytovací místa,“ reagoval starosta Černé Vítězslav Plocek.

Zámek zůstává i nadále veřejnosti uzavřen. Na zvonění u vrat zámku nikdo nereagoval. Deník požádal Aleše Sadila minulý týden o prohlídku zámku, ale jeho reakce byla jednoznačná: „V žádném případě.“