Zora Krupičková učila děti ve škole výtvarnou výchovu. Nyní už je v důchodu, ale láska k malování a kreslení ji neopustila. „Věnuji se tomu pořád. Nejprve jsem malovala obrázky pro vnučku. S vtipy jsem začala teprve před nedávnem. Jsem omezená v pohybu, moc toho nenachodím. Ale čtu, dívám se na televizi a poslouchám rádio. A přitom si jen tak čmárám,“ usmála se Zora Krupičková.
Inspiraci ji dodávají nejvíce sdělovací prostředky. „Dívám se třeba na televizi, a po chvilce mě něco napadne. Kdyby se člověk ani nezasmál, tak by se doma snad zbláznil. Zvláště v téhle době. Nemůžeme se bránit nijak jinak, tak aspoň humorem,“ podotkla Krupičková.
Své vtipy pak rozesílá rodině. „Posílám je dceři a synovi. Aby jim taky zvedly náladu,“ potvrdila důchodkyně z Bíteše.
Naopak Kamila Dvořáková ze Žďáru nad Sázavou je kreslířkou vtipů už několik let. S její tvorbou se po nějaký čas pravidelně setkávali i čtenáři týdeníku Vysočina. A téma koronavirus si rozhodně nemohla nechat ujít. „To se samo nabízelo. A taky – čemu se člověk zasměje, toho se zpravidla méně bojí,“ říká Dvořáková.
