Právě mlýnek je jednou z nejatraktivnějších památek regionu. Původně vznikal desítky let tak, že jeho zhotovitel Vincenc Navrátil k jednoduché konstrukci přidával neustále nové figurky až jich bylo tolik, že výkon mlýnku nestačil, a s modernizací se proměnil do dnešní podoby.

Velká kopie

Po smrti zhotovitele byl unikátní stroj darován do Horáckého muzea. „Návštěvníci si však prohlížejí repliku umístěnou do dvora v roce 1995. Originál je v depozitáři, aby netrpěl opotřebením," říká kurátorka sbírkových fondů Horáckého muzea Sylva Tesařová.

Kopie je samozřejmě od originálu téměř k nerozeznání a je stejně tak funkční. Zároveň se u ní střídají pravidelná období činnosti a klidu. Na jaře se mlýnek spustí a funguje v otvírací době muzea každou půlhodinu, na podzim se však z nádrže vypustí voda a mlýnek do další sezony v nečinnosti „přezimuje".

Vytížená kopie mlýnku vyžaduje údržbu i dílčí modernizace. Ta větší proběhla právě letos, kdy truhláři na celé konstrukci vylepšili zastřešení a celkově ji zpevnili. Vznikla mimo jiné i střecha, která zakrývá mlýnské kolo. To nebylo dříve nijak chráněno a na přímém dešti v létě a sněhu v zimě trpělo.

Zároveň byl vyměněn vantrok přivádějící na mlýnské kolo vodu. „V minulosti se výrobou vantroků zabývali tesaři zvaní sekerníci. Pro Horácké muzeum vantrok vyrobili šikovní truhláři z Olešné," informuje vedoucí spojeného Horáckého muzea a Informačního centra Jitka Svojanovská.