„Je nás devět Malivánků a jeden Zvolánek, ale ten už je taky skoro do přízně, takže náš," konstatoval „mluvčí" koledníků a současně i starosta Vojnova Městce Karel Malivánek.

Jako nejlépe připravený koledník se ukázal Šimonek Malivánek, protože na požádání ihned vychrlil Hody, hody doprovody, a to dokonce i s obšírným pokračováním říkanky, které ani starší koledníci neznali… „Jsou mi tři," odpověděl klučina na zásadní otázku týkající se jeho věku. „Nebo dva," dodal a tázavě se podíval na svého tatínka Víta, který ho ubezpečil, že už tři.

Čtyřletý Kryštůfek Malivánek si také nebyl příliš jistý svým věkem a nejdříve udal tři roky, pročež se ale přiklonil k radě sedmiletého Štěpána Malivánka, který mu zezadu napovídal, že už jsou mu čtyři.

„Ještě jsme toho moc neobešli, teprve začínáme," prohlásil Karel Malivánek a podíval se na hodinky. „Musíme třeba ještě na Nelinku, na Věrku a na tetu Martu, protože ta vždycky nejvíce křičí, no máme toho před sebou ještě hodně. A odpoledne pojedeme do Ždírce, to ale bude řídit dcera Barbora. Vzhledem k tomu, že polovina z nás určitě odpadne, bude jedno auto stačit," dodal Karel Malivánek.

Nejmladším koledníkem ve skupince, samozřejmě vybaveným opentlenou metličkou, byl roční Bořek Malivánek, kterého tatínek Jan na koledu vezl v kočárku. „Maminky nám zapůjčily děti bez problémů, ví, že jsme zodpovědní," smál se Jan Malivánek s tím, že k události v podobě dítěte zapomenutého koledníky někde na cestě v městečku už hodně dlouho nedošlo.

„To už bude alespoň čtyřicet let, možná i víc," zavzpomínal nestor rodiny Malivánků Karel. „Dítě v kočárku zůstalo zaparkováné před domem a šlo se na mrskačku. Jenže maminka dítěte zjistila, že tam kočárek jen tak stojí a nikde nikdo, tak si ho odvezla domů. Když pak chlapi vyšli z domu ven, kočárek byl pryč. Začali ho hledat a chvíli trvalo, než se zjistilo, jak se věci doopravdy mají," dodal nejstarší ze skupiny vojnoměsteckých koledníků.