Z kolika dětí se pak skutečně stanou pravidelní čtenáři a co čtou nejčastěji? „Nejraději mám fantasy romány, a nejsem sama," usmála se jedna z návštěvnic žďárské knihovny Hana Sochorová, studentka sekundy žďárského víceletého gymnázia. „Ale čteme i jiné knížky, a v knihovně si půjčujeme třeba i ty, co potřebujeme ke školním úlohám. Chodíme sem často," doplnily další tři studentky.

„Žánr fantasy mají dnes děti skutečně ve velké oblibě, u nás se tyto knihy půjčují nejvíce," řekla Dagmar Kozlová z oddělení pro děti a mládež žďárské knihovny. „Fantasy literatura se mezi dětmi čte opravdu hodně, ale není to na škodu rozvíjí fantazii," dodala Eva Kociánová, češtinářka a zástupkyně ředitele žďárské základní školy Švermova. Podle jejích zkušeností mají ale děti ve světě knih zájmy různé. „Je to dítě od dítěte, někteří se třeba naopak vrátili ke klasice," přiblížila Kociánová.

V regálech se neohřeje ani Deník malého poseroutky s příhodami nezbedného kluka, hitem jsou i příručky či příběhy Minecraft. Prach se však neusazuje ani na literatuře naučné. „Ano, i ta u nás frčí, jak se říká. Jsou to hezké knihy, atraktivně dělané, aby se dětem líbily. Často si tady rovnou udělají úkol, referát do školy půjčí si knihu a mají tu k dispozici připojení k internetu, kde si vyhledají doplňující informace. Hotovou práci si tady můžou rovnou vytisknout," popsala Olga Kotenová, další z knihovnic v dětském oddělení. Populární jsou i komiksy a dětské časopisy, a také časopisy odborné. „Leckdy si je tu půjčí i dospělí," usmála se Dagmar Kozlová.

Zájemců o literaturu není mezi dětmi tak málo, jak si často lidé myslí. „Říkáme si, že čtou méně, protože jejich slovní zásoba je třeba menší než byla ta naše, když se diví slovům, jež my považujeme za samozřejmá. Ale to může být i tím, že jazyk se neustále vyvíjí," poznamenala učitelka Kociánová. „Já mám ze tříd, kde učím, zkušenost pozitivní. Děti opravdu čtou, i když to, jak často, je opět individuální. Nečtou třeba knihy, jaké jsme četli my, ale našly si cestu k jiným, samozřejmě až na výjimky, které tu ale vždy byly a budou. Někteří si vyberou sami, jiní se ke čtení dostávají postupně, třeba i na základě toho, jaké knížky jim doporučujeme," dodala Eva Kociánová.

Většina dětí tak čte i jiné knížky než ty, o nichž se učí ve škole, a příspěvky do čtenářského deníku nemají příkazem. „Osmákům jsem třeba k literatuře 19. století dala vybrat mezi Babičkou, Borovským či knihou podle vlastního výběru. Když některou knihu nepřečtou, netrestám je. Spíš mi jde o to, že ten čtenářský deník mají a že když se do něj podívám, vím, že čtou. Mohou tam psát o všem, co přečtou, to je důležité," dodala ještě Eva Kociánová.

Knihovna ve Žďáře má dohromady kolem čtyř tisíc čtenářů, z toho je zhruba dvanáct set dětí. Některé nechají rodiče zapsat třeba ve dvou, třech letech, a dokud jsou malé, chodí do knihovny s nimi. „Jsem ráda, že má Nikolka ke knihám vztah. Chodí sem ráda, snažím se ji ke čtení vést odmala. Teď je ve druhé třídě," zmínila Martina Machátová, co se s dcerkou v knihovně zastavila.

Malí čtenáři ze Žďáru loni „svou" knihovnu ocenili nejlepším vysvědčením v celostátní hlasování, ve své kategorii tak získala titul Kamarádka knihovna.