Kliknutím zvětšíte„Pamětní deska bude věnována pouze jemu, i když by si ji určitě zasloužila celá rodina. Ale Oldřicha Zeleného jsme osobně znali a známe jeho příběh,“ řekl starosta Věcova, pod nějž Koníkov spadá, Zdeněk Vraspír.
Zmíněný příběh „kluka z hájenky“ začal v posledním roce války. Obydlí koníkovského hajného sloužilo už po nějaký čas coby útočiště partyzánů. Rodiče Oldřicha Zeleného se aktivně účastnili boje proti fašismu. Ukrývali odbojáře, dodávali jim jídlo i ošacení.
V únoru bylo ale vše prozrazeno. Otec Oldřicha Zeleného musel prakticky bez rozloučení uprchnout do ilegality a o ostatní členy rodiny se začalo zajímat gestapo. Jedenáctiletý chlapec, kterým Oldřich Zelený tehdy byl, se docela sám na lyžích musel vydat se vzkazem k příbuzným na Milovy, aby je varoval před gestapem. A – jak sám přiznal – jeho pocity byly tehdy smíšené. Nechyběl mezi nimi strach.
„8. února ráno mě maminka vzbudila s tím, že se tatínek ztratil, a že neví, co se bude dít. A vzápětí se za oknem objevili Němci v uniformách. Tehdy jsem dostal strach o tatínka. A pak už maminku drželi pod samopalem v koutku kuchyně. Německý velitel zařval, že přijdou „um zehn Uhr“. V poledne mě pak maminka vyslala na cestu a vysvětlila mi, proč je nutné varovat příbuzné. Ani na vteřinu jsem nezaváhal. Prostě mi to maminka poručila. Tak jsem si vzal lyže a ona mne doprovodila před hájenku. Jen jsme se dívali, co ti dva nebo tři Němci, kteří hlídali před myslivnou, budou dělat. Oni nic, možná, že toho taky v noci moc nenaspali, tak tam jen tak stáli na stráži. Bylo mi od počátku jasné, co říct, kdyby mě zastavili. Jedu do Odrance do školy, i když se zpožděním,“ popsal na jednom setkání s Koníkovskými začátek příběhu Oldřich Zelený.
Malý vystrašený kluk se vydal na cestu. Pořád si opakoval, co má v Milovech vyřídit – že se v Koníkově střílelo a tatínek se ztratil. „Ono šlo také o bezpečí strýce Pepíka a tety Elišky, kteří k nám měli v sobotu večer přijet. Měl jsem je oba rád, hlavně strejdu, který mi sem tam něco donesl, nejvíce knížky,“ poznamenal tehdy Oldřich Zelený.
Jedenáctiletý chlapec měl jet do Odrance, pak do Německého (dnešního Sněžného) a odtamtud pokračovat do Milov. Trasa dlouhá okolo deseti kilometrů byla plná nebezpečí.
„Když už jsem se blížil k odraneckým baráčkům, tak se najednou objevily dvě uniformy. To ve mně zatrnulo. Jediná možnost, jak se vyhnout podezření, bylo, jet přímo na ně, neuhýbat. Jeden byl Němec a druhý protektorátní četník. Dostal jsem strach když mně na vzdálenost asi padesát metrů Čech zastavil a začal se vyptávat, kdo jsem a kam jedu. Ale věděl jsem, že musím pokračovat. Řekl jsem jim, že jedu ze školy, kdo jsem a z kterého baráku. Prdýlku jsem měl staženou na maximum a čekal, co bude dál. Němec nakonec jen mávl rukou a český četník se na mne obořil, ať mažu domů, že nyní není čas na nějaké lyžování. Tak mi narostla křídla. Oni pokračovali k Odranci a já jsem se otočil proti kopečku, to jako, že lyžuji a že se nenechám vyrušit. Když jsem viděl, že mne nesledují, otočil jsem to k Vříšti,“ vzpomínal Oldřich Zelený.
Ani další cesta nebyla jednoduchá. U Vříště se „klukovi z hájenky“ podařilo vjet do vody.
„Jednu lyži jsem si trochu namočil a už to tak dobře nešlo. Přes Německé pak jsem projížděl opatrně a se strachem. Bylo už dost pozdě, co kdyby se někomu zdál osamělý klučina divný. Oddychl jsem si, když jsem vystoupal nad Německé, protože pak byla už jen rovina a sjezd dolů a za chvíli jsem byl v dědově hájence. Honem jsem vyklopil zprávu o tom, že se na Koníkově střílelo, a že se tatínek ztratil. Pak jsem se rozplakal. Babička už věděla o co se jedná. A jejich dcera, naše teta Helena, pak okamžitě informovala svého bratra, mého strýce Pepíka, že Koníkov je vyzrazený,“ popsal tehdy Oldřich Zelený.
Tento den byl pak prvním z mnoha, které jedenáctiletému chlapci naháněly strach. Až do konce války byla hájenka pod drobnohledem německých okupantů. Němci se občas vraceli, otázky a vyhrožování nebraly konce.
Před pár lety založil Oldřich Zelený novou tradici. V upomínku na svou zimní cestu do Milov se rok co rok jezdí její letní varianta na kole. „Oldřich Zelený už bohužel zemřel, vloni byl v Koníkově naposledy. Vlastně by se dalo říct, že se tam šel rozloučit, protože krátce nato navždy odešel. Takže slavnostního odhalení se letos zúčastní jeho syn. Plánujeme to na 22. července v rámci tradiční Cyklojízdy po stopách kluka z hájenky, jejímž iniciátorem byl Oldřich Zelený,“ řekl Zdeněk Vraspír.
Akce začne, stejně jako v jiných letech, u památníku padlým na kopci zvaném Metodka. „Položíme tam kytici a pozdravíme přítomné. Poté se vydáme k hájence, kde bude odhalena pamětní deska a odstartován závod,“ dodal Zdeněk Vraspír.
7
1
Tipy na kulturu
Dům a zahrada
Kondice
Kafe
iReceptář
TN.cz
