„Je pražská větev Kočků a brněnská. Já jsem z té brněnské,“ uvedl muž. „S kolotoči jezdím odjakživa, je to dlouholetá rodinná tradice,“ poznamenal Pavel Kočka, který si žďárskou pouť pochvaluje, protože je jedna z největších v republice a tedy i s největší návštěvností.

Moderní atrakce, které lákají hlavně dospívající mládež, nevnímá jako přílišnou konkurenci a ani nikdy neuvažoval o tom, že by si něco podobného také pořídil.

„To je záležitost několika sezon, pak se objeví něco nového a neokoukaného a lidé se obrátí zase jinam. Navíc taková atrakce má vysokou pořizovací hodnotu, je náročnější na údržbu a spotřebu energie. Já věřím tomu, že o klasické kolotoče bude mezi dětmi, aspoň těmi malými, zájem pořád,“ říká „kolotočář“.

Po pouti svoje dvě atrakce složí na jedno auto a převeze domů na Tišnovsko. „Příští týden mám volno, ale obvykle přes léto jsme skoro každý týden na jiné štaci,“ poznamenal muž, který podle vlastních slov nikdy dříve nepřemýšlel o tom, že by se mohl živit něčím jiným. Navíc tradice je tradice. Až prý poslední dobou ho to někdy napadne.

„Když vidím, jak jsou veškeré náklady stále vyšší a vyšší, což se logicky odráží i na naší práci, občas o tom zauvažuji. Jenže co jiného bych já mohl dělat?“ usmívá se Pavel Kočka, „kolotočář“ tělem i duší.