Ne všichni ale míří do velkých měst a do pětihvězdičkových hotelů, čím dál více turistů dává přednost kempům. Jsou příjemné, klidné a bezpečné.

„Jezdívali jsme na dovolenou většinou do Itálie, Francie nebo do Řecka. Většinou do nějakého penzionu. Z kempování jsem měla strach, nedovedla jsem si představit, jak zvládnu s dětmi dovolenou ve stanu. Už vloni jsme se ale kvůli situaci ve světě rozhodli to zkusit. A musím říct, že to byla nejkrásnější dovolená, jakou jsem zažila. Bylo to určitě i lidmi, kteří tam trávili dovolenou s námi, užili jsme si spoustu legrace a dlouho do noci jsme každý den seděli u ohně. Hrálo se na kytaru, zpívalo se, vyprávěly se nejrůznější historky. Takže letos byla naše volba jasná – jedeme pod stan,“ prohlásila Tamara Schmidtová z Ostravy, která se tentokrát s rodinou utábořila u rybníka Medlova na Novoměstsku.

Právě rybníky ke kempování přímo lákají. Možnost koupání ve spojení s aktivním pobytem v přírodě je pro vyznavače táboření pod širým nebem to pravé ořechové. Má to ale háček. Lidé, kteří se rozhodnou takto trávit dovolenou, musí počítat i s jistým omezením, například se společným sociálním zařízením, které není vždy na dokonalé úrovni. „Jezdíme do kempů na Vysočině každý rok,“ střídáme je. Ale většina toalet a sprch by potřebovala rekonstrukci, občas připomínají sedmdesátá léta minulého století. Je to většinou takové sparťanské, člověk musí sem tam něco přehlédnout. Hlavně když je tam aspoň čisto,“ podotkl Petr Šesták z Roudnice nad Labem.

Přestože se na takovémto způsobu trávení dovolené nějaká ta chybička najde, kempy rozhodně nejsou retro, naopak, přicházejí znovu do módy. Podle mínění mnohých jsou oázami klidu a pohody. „Náš kemp funguje už sedmadvacet let. Vloni jsme zaznamenali větší nárůst zájemců o ubytování, bylo znát, že se lidé obávají vyjet si na dovolenou do zahraničí. My jsme ale naštěstí nikdy neměli nouzi o klienty, lidé se k nám rádi vrací. Jezdili k nám rodiče a teď už k nám jezdí jejich děti se svými dětmi,“ vyjádřila se Vlasta Petrová, spolumajitelka Autokempu Sykovec ve Třech Studních, který byl v loňském roce zařazen do pětadvacítky nejlepších kempů v České republice.

Do kempů jezdí lidé nejen z nostalgie. „Přijíždí i sportovci, kteří si chtějí projezdit Vysočinu na kole nebo turisté. Prostě kdokoliv. Mnozí přijedou jen jednou, nechtějí trávit dovolenou pořád na stejném místě. Často se sejdou celé party, bývá tu pak hodně veselo,“ usmála se Vlasta Petrová.

A proč se do kempu ve Třech Studních lidé vrací? „Snažím se s nimi jednat vždy s úsměvem. I když mi není pokaždé dobře. Já to dělám s láskou, je to můj život,“ svěřila se spolumajitelka zařízení, která jedním dechem dodává, že ne vždy je jednání s lidmi jednoduché. „Občas to mezi námi zaskřípe. Jsme jenom lidi, někdo se třeba jen špatně vyspí. Většinou ale stačí prohodit pár příjemných slov a je zase dobře,“ poznamenala spolumajitelka kempu.

A naopak. Často se při své práci docela pobaví. „Jezdil k nám jeden pán, pokaždé jsem ho potkávala, když šel od rybníka z koupání. Jendou jsem ho potkala v obleku, nastrojeného a navoněného. Tak jsem ho pochválila, jak mu to strašně sluší, že když jsem ho viděla posledně neoblečeného, že to nebylo ono. Pán doslova ztuhl, zčervenal a chtěl vědět, kdy jsem ho viděla nahého. Tak jsem mu vysvětlila, že nahého ne, jen v plavkách. Oba jsme se tomu nakonec zasmáli,“ řekla Vlasta Petrová.

Do Tří Studní každoročně míří i Jaroslava Valentová ze Sobíňova. „Jezdila jsem sem s rodiči, teď jezdím s dětmi. Já jsem stanováním „odkojená“, je to moje krevní skupina. Zažili jsme v kempu spoustu dobrodružství. Vzpomínám si například na strašnou bouřku. Tehdy jsem byla těhotná, my ženy jsme spaly ve stanu a muži zůstali spát v týpí, kde jsme se předtím všichni společně bavili u ohýnku. Jakmile se strhl vítr, týpí na ně spadlo. A protože oheň ještě doutnal, začalo hořet. Tehdy jsem se strašně bála, ale naštěstí všechno dobře dopadlo. Ale i to ke kempování patří,“ zavzpomínala Jaroslava Valentová.

Kempy se od dob svých začátků dost změnily. „Provozujeme autokemp sedmadvacet let. Pamatuji si doby, kdy lidé přijížděli na čtrnáct dní bez ohledu na počasí. Když byla zima, chodili prostě ve vaťácích nebo v zimních bundách, na hlavách měli čepice a na rukách rukavice. Byli odolnější. Teď spadnou čtyři kapky a někteří balí stany a jedou domů, do tepla. I když i dnes se najdou skalní příznivci kempování, které hned tak něco nerozhází. Navíc jim nabízíme i takové služby, jako je pračka se sušičkou, takže mají oblečení za chvilku čisté a suché,“ poznamenala Vlasta Petrová.

Vyšší návštěvnost českých hotelů, penzionů a kempů ohlásil vloni i Český statistický úřad. Podle něj se tento trend postupně zvyšuje již několik let. Na Vysočině patří k velmi dobře hodnoceným kempům například zařízení Moře u rybníku Řeka, Javořice u Telče nebo Kemp Stvořidla u Ledče nad Sázavou, který se nachází v místě, které kdysi doslova okouzlilo nadšeného skauta a spisovatele Jaroslava Foglara.