Co vás přivedlo na návštěvu Třebíčska?
Jednak Vysočina jako taková, mám ji rád, jezdili jsme sem hodně hrát, i do Třebíče. Lidi hladoví po kultuře byli moc příjemným publikem. Navíc maminka pochází z jižní Moravy, tatínek z Vysočiny. Když tudy projíždím, mám v sobě úžasný pocit nostalgie a nechce se mi odsud.


Neuvažoval jste o tom, usadit se na Vysočině natrvalo?
To ještě nevím. Chtěl bych nějaký baráček, pejsky, králíky a třeba i beránka, abych měl pocit, že jsem na venkově. Spali jsme ve Výčapech, ráno jsem se probudil, kokrhal kohout, zpívali ptáci a já si myslel, že jsem v ráji.


V Praze tohle asi není. Kde tam bydlíte?
V Kobylisích. Je to pěkné zalesněné sídliště, ale bohužel je tam moc aut, doprava Prahu hyzdí. Venkov je zkrátka venkov. Kde člověk vyrostl, tam se vždycky rád vrací. Vysočina mě nabíjí energií, nepotkávám zamračené lidi. I když mají hodně starostí, nedávají je najevo.


V Třebíči jste byl u zrodu Country-festu. Co jste mu říkal?
Měl velice dobrou úroveň. Hlavně tam byli ti, které mám rád - Jakub Smolík a Honza Nedvěd. Pozitivní byli všichni, pro Třebíčské to byl krásný začátek kulturního léta. Něco, co tam patří a patřit bude. Když se lidi po půlnoci rozcházeli, bylo na nich vidět, že jsou spokojení a šťastní. Country-festu přeji, aby se uchytil, obohatil Třebíčsko, protože scházet se a komunikovat je moc důležité. Lidi tak načerpají síly překonávat všelijaké těžkosti, tak krásné setkání v prostředí zámku jim hodně dá a povzbudí je.


Nedá mi to, musím se vás zeptat na zdraví. Jste velmi aktivní, hrajete, jak to zvládnete?
Mám už po operaci kolenou, teď potřebuji zhubnout kvůli srdíčku. Lékaři se mi věnovali jako panu Klausovi, zvládl jsem to fyzicky i psychicky. Myslím, že to bude dobré .


Co vůbec vidíte jako největší problém Vysočiny?
Nezaměstnanost, která mi někdy připadá jako cílená. Musí se řešit. Živnostníci by měli mít úlevy a zaměstnávat potřebné lidi, státu tím odpadnou platby za sociální a jiné dávky. Je třeba dát lidem zelenou, aby sami podnikali a měli radost, že posílili ekonomiku svoji i rodiny. Prvně je třeba vyřešit si vlastní problémy, pak můžeme řešit Evropskou unii. Jsme země s bohatou a slavnou historií a nepotřebujeme se před nikým plazit.


Vraťme se k vaší herecké profesi. Kde vás teď mohou diváci vidět?
Do mateřských školek jezdíme s pohádkou Sedm Sněhurek a jeden trpaslík, účinkuji v muzikálech Angelika, Adéla ještě nevečeřela, chystáme Švejka a zájezdové představení Staré pověsti české. Děti mě uvidí v pohádce Cestopisy Narnie a další pohádky přijdou.


Zbývá čas na letní odpočinek?
Na jednadvacet dní jsem byl v lázních, kde jsem trochu zrelaxoval, ležel v bahýnku a rehabilitoval. Teď mě opět čekají zkoušky v divadle.

-------------

Jiří Krytinář

Jiří Krytinář (* 28. dubna 1947, Sejřek) je český herec malého vzrůstu (měří 120 cm). Od dětství je postižen osteochondrodysplazií, vrozeným onemocněním postihujícím růstové zóny kostí a chrupavky.

Vyučil se hodinářem, ale tuto profesi vykonával jen krátkou dobu. Od roku 1969 se věnuje herectví, více než 30 let měl stálé angažmá v dětském loutkovém divadle v Praze, po jeho zrušení účinkoval ve více českých a slovenských divadlech v představeních různých žánrů – činohře, muzikálu i opeře. Široké veřejnosti je znám především z filmu a televize.

V březnu 2008 oznámil, že se jako nezávislý kandidát zúčastní voleb do Senátu.