Větší část města leží v Čechách. Ještě dnes je ve Svratce i hraniční kámen. „Lidé sice vědí, kdo bydlí v Čechách a kdo na Moravě, ale je jim to jedno. Jen pro turisty je to stále atrakce,“ usmál se Mudroch.

Podobně jsou na tom také například v Křižánkách. I ty byly dříve zčásti české a zčásti moravské. „Máme v Křižánkách naučnou stezku, která tuto skutečnost připomíná,“ řekl starosta Křižánek Jan Sedláček. „A také patník s označením Čech a Moravy. Ten ale není původní,“ dodal.

Hranice Čech a Moravy dodnes připomínají hraniční kameny i nejrůznější památníky. U Žďáru nad Sázavou je to například sousoší českého lva a moravské orlice, které lze najít na břehu Pilské nádrže. „Není to úplně přesně v místě, kudy hranice procházela, ale o pár metrů dál. Původně jsem chtěl sochy dát úplně přesně, ale to by nebyly na pozemku města. Takže jsem se musel přizpůsobit,“ vysvětlil autor obřího betonového sousoší Michal Olšiak.

Podobně nápadný „pomník“ připomínající zemskou hranici se nachází nedaleko Sirákova. Zemská hranice bývala až do osmnáctého století střežena a průchod byl, zvláště v době epidemií, přísně zakázán. V období moru byly na hranici postaveny pozorovatelny, které obsadila pohraniční stráž. Obyvatelé českých pohraničních vesnic jim přezdívali hasažerti. A budka s figurínou pohraničníka je i u Sirákova. Ovšem ne ta původní, nýbrž novodobá. „Je tam od roku 2003. Prostě mě napadlo ji tam postavit. Řekl jsem to kamarádovi a ten šel do toho se mnou,“ vysvětlil sirákovský obyvatel Zdeněk Blažek.

U této zemské hranice se Češi a Moravané z okolních vesnic pravidelně scházejí. „Srazy máme každý rok poslední neděli v červnu. Jednou to organizují Češi, podruhé Moraváci. Dáme tam stoly a lavice, postaví se stany. Udí se párky a navaří se i loupežnický guláš, protože v těch místech bývali kdysi loupežníci. Většinou nám k tomu hraje i nějaká kapela. Užíváme si pohodové nedělní odpoledne,“ popsal Blažek.

Jednou jim dokonce oslavu zpestřil přelet stíhacích letounů. „Hranice se přece musí hlídat i seshora,“ okomentoval neplánovanou součinnost armády Blažek.

Mezi novodobé ukazatele zemské hranice patří i čára na silnici za Žďárem nad Sázavou. Z jedné strany je označena písmeny Čechy, ze strany druhé upozorňuje na Moravu. „Nevím, kdo ji tam namaloval, asi nějací recesisté. Podobnou jsem viděl i nedaleko Poličky,“ nechal se slyšet žďárský obyvatel Petr Skalník.

Historická zemská hranice prochází i krajským městem. V Jihlavě ji připomínají pozůstatky hraničních kamenů. „Jde o soubor čtyř hraničních kamenných pylonů, které nechala postavit Marie Terezie v rámci vyřešení sporů o přesné vymezení tehdejší česko-moravské hranice. Nechala hranici komisionálně zaměřit a vytyčit v roce 1750. Samotné pylony byly postaveny v roce 1752,“ uvedl mluvčí jihlavského magistrátu Radovan Daněk.

Autorem všech pylonů je sochař Václav Viktor Morávek. „Pylony jsou majetkem města. Staráme se o ně, udržujeme a jejich technický stav sledujeme a zajišťujeme jejich případné opravy. Poslední restaurování proběhlo v roce 2012. Soubor těchto pylonů je veden v ústředním seznamu nemovitých kulturních památek,“ doplnil Daněk.

Přidal svou osobní vzpomínku na dětství „na hranicích“. „Jako malý chlapec jsem vyrůstal v Jihlavě na Bedřichově nedaleko obchodu Jitřenka a vyprávění o zemské hranici od mého tatínka a dědečka mě fascinovala. Představoval jsem si, jak tady kdysi projížděl kočár s Marií Terezií, s klukama ze školy jsme u hraničníku skákali z Čech na Moravu a zase zpátky,“ zavzpomínal mluvčí magistrátu.

V krajském městě si prý dnes už na Čechy a Moravany nehrají. „Jsme tady všichni obyvatelé Kraje Vysočina,“ uzavřel Daněk.