Poté se rozproudila beseda a herec se představil také jako zpěvák a kytarista. Otázky se točily nejenom kolem natáčení Četnických humoresek, kde ztvárnil jednu z hlavních rolí. I když , zákulisí seriálu, jehož některé příběhy vznikaly i na Vysočině, budilo zájem.

Pozornosti milovníků motorových veteránů neušel vozový park, který byl v seriálu k vidění. Jenže s jejich šoférováním to prý nebylo jen tak.

„Staré vozy mají pedály jinak. Zatímco u současných aut je vlevo spojka, uprostřed brzda a vpravo plyn, tak u těch historických je vlevo spojka, uprostřed plyn a vpravo brzda. Někdy tak docházelo k situacím, když místo očekávaného brždění kola zabrala, auto se odpíchlo a kameraman jen taktak uhýbal,“ popsal Junák s čím se herci museli vyrovnat.

Také silnice za první republiky vypadaly jinak. Rozhodně je nezdobily přechody pro chodce.

„Přechod produkci vadil. Nějak ho brousit či jinak odstranit, to nepřipadalo v úvahu, to by asi vyšlo draho. Tak se přemýšlelo, že by celý záběr třeba odehrával v zimě a přechod by se dal nějak zasněžit, ale to prý také ne. Nakonec přišel architekt a řekl – nevadí, tak z toho uděláme prašnou cestu,“ prohlásil herec.

Příhody vycházely z dochovaných záznamů četnických stanic. Některé z nich měly své kořeny i na Vysočině. „Příběhy jsou posbírány z okolí Brna, tak zhruba ze šedesáti až sedmdesátikilometrového okruhu,“ dodal Zdeněk Junák.