„Není to ještě úplně jisté, ale vypadá to, že se do Nového Města na Moravě vydá až někdy o víkendu. Má o něco více nabitý program, než původně předpokládal. Návštěvu Nového Města si ale rozhodně ujít nenechá, chce znovu vidět svůj rodný dům a navštíví i hřbitov," informovala Lara Brady, dcera Jiřího Bradyho.

Novoměstský rodák se letos vydal do České republiky s očekáváním že obdrží z rukou prezidenta Řád Tomáše Garrigua Masaryka. „To, že se tak nakonec nestalo, je větším zklamáním pro obyvatele České republiky, než pro nás. Lidé nám neustále píší, jak se stydí za prezidenta a jak je jim celé situace okolo neudělení státního vyznamenání strašně líto. I když se hrad takto zachoval, lidé jsou velmi milí," uvedla Lara Brady.

 Návrh na vyznamenání podal poslanec Karel Černý ze Žďárska (ČSSD). „Navrhl jsem jej po dohodě s novoměstským starostou Michalem Šmardou. A připojil se ke mně i ministr Daniel Herman, který se netajil tím, že jde o jeho příbuzného. Návrh nesouvisel pouze s tím, že byl Karel Brady vězněn v koncentračním táboře, ale také s jeho dlouhodobou propagační a osvětovou činností," řekl Karel Černý.

„Neznám detaily všeho, co se pak stalo, ale je velmi smutné, když sem letí osmaosmdesátiletý člověk s tím, že má dostat řád, a nakonec z toho nic není. A musím říct, že mě trochu zaráží, že ocenění dostane třeba zpěvák Daniel Hůlka, a ne osobnost jakou je Jiří Brady," dodal Karel Černý.

Tragický příběh novoměstské židovské rodiny Brady obletěl zásluhou kanadské novinářky Karen Levine celý svět. Její kniha Hanin kufřík vyšla v padesáti pěti zemích světa a byla přeložena do více než pětatřiceti jazyků. Hana, sestra Jiřího Bradyho, byla v pouhých třinácti letech zavražděna nacisty v osvětimském koncentračním táboře. Díky nálezu kufru, který byl po válce zaslán do Tokijského centra pro zkoumání holocaustu, nebylo její jméno zapomenuto.

Jiří Brady, který jako jediný z rodiny přežil, se do Nového Města znovu a znovu vrací. Tamní obyvatelé si ho velmi váží. „Je to člověk s bohatými životními zkušenostmi. Velice tolerantní a empatický," řekl o něm novoměstský patriot Jaromír Černý.

„O Jiřím Brady bohužel jen málo lidí v České republice ví, že po roce 1989 uspořádal sbírku na obnovení svobody tisku. Podařilo se mu v Kanadě sesbírat sto tisíc dolarů, které pak byly předány Lidovým novinám na tiskárnu. Byl také zakládajícím členem a předsedou česko – kanadské obchodní komory. Neoddiskutovatelná je jeho široká přednášková činnost týkající se holokaustu. A poskytoval také pomoc českým emigrantům v Kanadě," dodal Jaromír Černý.

Velmi pozitivně se o Jiřím Bradym vyjadřují také další lidé, kteří se s ním osobně setkali. „Líbí se mi, jak je neskutečně vitální na svůj věk a na to, co všechno prožil. A také to, že je schopný mluvit i o těch nejhorších zážitcích a předávat své ne vždy příjemné zkušenosti dál. Obdivuji na něm také to, že všechno dokáže podat s nadhledem a s jistou dávkou humoru," vyjádřil se další z Novoměšťanů Lubomír Šula.

„Jednou mi Jiří Brady povídal historku o tom, že když emigroval, měl být umístěn v jakémsi židovském emigračním táboře. Správce tábora jej nechtěl přijmout, protože vůbec jako Žid nevypadal. A Jiří Brady mu na jeho argument odpověděl, že Hitler s tím, že nemá židovský vzhled, žádný problém neměl," odvyprávěl Lubomír Šula, který byl také jedním z iniciátorů putovní expozice Zmařené osudy.

„Výstava je věnovaná osudům novoměstských židovských rodin, zejména rodině Brady. Putuje po celé České republice, už byla asi na osmdesáti místech. Převážně ve školách, v knihovnách i jinde. Viděly ji už tisíce lidí," řekl Šula.