Když začátkem dubna vyrážel Jaroš na expedici, doufal, že na vrcholu čtvrté nejvyšší hory světa (8516 m) stane koncem měsíce.

Ve stínu himálajských velikánů ale není jisté nikdy nic. Jaroš navíc tentokrát vyrazil na expedici sám, bez parťáků. Co to obnáší? Dlouhé čekání, až dorazí všechen materiál. Pak nastupuje nosičská dřina. Horolezec si musí sám odnést všechny potřebné věci do výškových táborů.

„Když jsme nosili loni zásoby na Gašerbrumech, Miska vzal jídlo, Libor stan, já plyn a skoby, k tomu každý svoje osobní věci. Teď to všechno musí nést jeden člověk. Samozřejmě se to malinko smrskne, ale ta váha je pořád značná,“ napsal Jaroš na svém webu.

Vzhledem k nečekaně dlouhému čekání na bagáž se rodákovi z Nového Města na Moravě nepodařilo zopakovat zážitek z předloňského sólovýstupu na Manaslu. „Tam jsem se dostal na vrchol zrovna v den svých narozenin,“ vzpomínal Jaroš před odletem. Tentokrát musel oslavit sedmačtyřicáté narozeniny v základním táboře, zatímco zachmuřeně pozoroval, jak se pěkné počasí začíná kazit.

Silné sněžení a vítr zkomplikovaly situaci. Jaroš se přesto rozhodl v sobotu podniknout pokus o vrchol, ale neuspěl. „Vítr velkej, zásoby a morál mizej, teď se musím vzpamatovat,“ hlásil esemeskou po návratu do základního tábora.

Zkušený lezec rychle vyhodnotil hrozící riziko. „Vichřice, která přišla mezi druhým a prvním výškovým táborem, mě uvedla do reálu. Bylo to za světla, v 'teple' a krátký. Nahoře bych se musel snažit za tmy, vysoko, vyčerpanej, za mrazu… Neměl bych šanci,“ popsal podmínky ve stěně.

Co bude dál? Jaroš doufá, že až přijde další perioda lepšího počasí, pokusí se o vrchol Lhotse kromě něj i další horolezci. A on přidá už svůj dvanáctý šperk na pomyslnou Korunu Himálaje.

První osmitisícovkou, na kterou Jaroš vystoupal, byla hned ta nejvyšší – v roce 1998 stanul na Mount Everestu. Následovaly další úspěchy, ale ještě dlouho trvalo, než se rozhodl oficiálně oznámit cíl vylézt všech čtrnáct osmitisícovek. „Trochu mě do toho tlačilo okolí, opravdu uvažovat jsem o tom ale začal až po deváté hoře. Teď už je to moje velká motivace, něco, co mě žene dopředu,“ přiznává Jaroš.

Kromě Lhotse zbývají Jarošovi ještě Annapurna a především druhá nejvyšší hora planety, K2, o kterou se neúspěšně pokusil už čtyřikrát.